Život au pairky na Hawaii

13. října 2015 v 3:31 | Niki |  USA- Hawaii- druhý rok
Hawaii je naprosto dechberoucí. Nikdy předtím jsem se necítila tak svá jako právě tady. Den za dnem poznávám nové taje tohoto ostrova a cítím, že právě Hawaii je mé místo.


Život au pair na Hawaii, se může zdát jako idylka. Což oto ona to je, až do té doby než zjistíte, že dětičky můžou být někdy náročné. Mohla bych s klidným pocitem na duši říct, že jsem už zažila docela dost za ty necelé 3 roky au pairování a že jsem poznala docela dost dětí. Každým dnem se, ale nestačím divit, co hlídám právě tady. Už po měsíci a půl vidím rozdíl mezi rozvedenými rodiči či nerozvedenými. Jelikož bydlím a pracuju pouze pro HD, tak bohužel nevím, jak se děti chovají u své mamky doma. Bohužel, ale vidím to jak se chovají, když přijedou právě od ní. Jsou jak utržení z provazu. Jak jsem se dozvěděla, tak jejich máma nemá u kluků žádnou autoritu. A jelikož ona nemá žádnou autoritu u nich tak tím pádem všechny ženy okolo ji nemají taky. Někdy je to docela dost náročné. Ono slyšet you are f*cking shit není zrovna nejhezčí. Nicméně, když jsou kluci u táty, tak jsou podstatně lepší, než když přijedou od ní. HD má pravidla a hlavně autoritu, která je u těchle těch kluků zapotřebí. Je docela dost těžké si s nimi vytvořit vztah, když pořád pendlují od mamky k taťkovi a naopak. Sice s nimi jsem přes týden každy den, ale víceméně s nimi dělám jenom úkoly či jsem řidičem. Čas na nějaké hrají apod. tak nezbývá čas, což mě i trošku mrzí, jelikož mám plno nápadů co s nimi dělat ve volných chvílích a hlavně je to jeden z mnoha způsobů jak si právě takový vztah vytvořit.

Poslední dobou čím dál tím víc přemýšlím co je lepší.. Jestli pracovat každý den od nevidím do nevidím s hodnými dětmi,či jen 3-5 hod s těmi né třikrát poslušnými.?? Ono je to asi dost individuální. Na jednu stranu mi chybí si pohrát a zabavit děti, ale na tu druhou jsem strašně ráda, že mám tolik volného času pro sebe.


Jsem mega moc ráda, že mám takového HD jakého mám. Je naprosto férový, věří mi a hlavně to se svými kluky umí. Trošku jsem si musela zvyknout na to, že nevařím, jelikož se věnuju domácím úkolům. WTF...?? V NY jsem dělala véču, dohlížela na úkoly a k tomu ještě sledovala malého jak pobíhá po baráku. Pokaždé, když HD přijede z práce vaří něco nového a žádné polotovary to nejsou! Taky jsem si tu musela zvyknout na to, že musím spomalit. V NY jsem stíhala/nestíhala a tady mám vždy milión času. Například- Dělání svačiny jsem měla za 5 minut hotové, tady na to mám minimálně 25.

Abych trošku odbočila od rodiny, tak Vám povím co dělám ve volém čase kterého mám teď požehnaně.

Nikdy jsem nebyla gym person. Chození do posilovny mi přišlo zbytečné, když můžu posilovat doma. Představa, že se na mě budou dívat další lidi mi přišla divná (divná proto, že jsem se styděla) a hlavně mi bylo mega moc líto vyhodit za to tolik peněz. Jednou jsem si, ale sedla a projížděla různé membership v posilovnách a zjistila jsem že tam mají i různé class (spining, jóga, atd..), které jsou už v ceně. Takže 2 týdny zpátky jsem se teda odhodlala a vyřídila si zdarma vstup na 3 dny. Hned ten den mi volali, že ať se zastavím a oni mi všechno vysvětlí atd.. Nakonec jsem se upsala na membership. Dokonce jsem se i tak nějak odhodlala zkusit, trenéra, který mi sestaví cvičební plán a trošku pomůže se všemi cviky co neznám. Zatím, tam chodím 2 týdny a už teď můžu říct, že stydlivost opadla, začínám se cítim daleko lépe a hlavně cvičím proto, že chci a ne proto že musím. Uvidíme jak mě to nadšení dlouho vydrží. Zatím jsem promeškala z 10 dnů jeden, a to proto, že jsem byla mega unavená a byla jsem na hiku.


Dále se snažím poznávat ty nádherné taje tohohle ostrova. Od posledního článku jsem byla na dalších 5. hicích. Každý měl něco do sebe. O tom se, ale rozepíšu v dalším článku :))


Zjišťuju čím dál tím víc, že ačkoliv jsem kdekoliv tak stejně nejvíce záleží na lidech, které máte kolem sebe. Jsem nesmírně ráda, že právě v tomhle ráji jsem našla lidi se kterými si mega moc rozumím. Já jsem typ, že jsi s každým nesednu, ale tady jsem si sedla zatím ze všemi, až teda na jednu osobu, kterou prostě nemůžu přenést přes srdce ať se snažím co se snažím. Kdybych jí potkala na pevnině v USA tak, se s ní sejdu jednou a čau. Tady je to trošku složitější, jelikož je nás tu fakt málo. Prostě já němky moc nemusím.




Chodím chytat bronz na pláž, hrát volejbal s Pamelou (Italská au pair- Tuhle holku naprosto miluju. Její přízvuk, jak se vyjadřuje a celkově ona je naprosté zlatíčko) či chodím do oceánu. Zrovna dva dny zpátky, když jsme blbli ve vodě, tak Bea (brazilka) říká- co to tam jeee??? Ne fakt co to tam je..?? Asi si dokážete představit naši reakci, rychlého úprku z vody. Nakonec co Bea viděla nebyl žralok, ale něco jako fáborka, která označuje, že se tam někdo potápí. Nicméně pak nastala debata o tom, že zrovna den předtím na North Shore, byl útok žraloka na surfaře. Bohužel, surfař přišel o nohu a taky o prsty, když se snažil bránit. Chudák :/// Když mi to říkali tak já nechápala, že to té vody vůbec vlezli. Já kdybych to věděla předtím, tak mě v ní nikdo neuvidí. K tomu mě vede i to, že ač má touha po surfaření je veliká, tak už teď vím, že surf si kupovat nebudu a jenom to vyzkouším někde na bezbečném místě.


Zase jednou jsem se rozepsala. Moc nemám ráda psát o tom, jak je rodina taková maková. Spíše většinou píšu jen to dobré. Teďka mi to, ale nedalo a konečně jsem se musela z toho pocitu vypsat. Onooo taky i proto ať si nevyslíte jak se tu mám královsky. Vždycky někde je něco. Jak tady, tak i v NY (kde jsem myslím o tom ani vůbec nepsala) i v Londýně něco bylo. Nikdy to není pohádkové jak se zdá. Každá au pair to nemá jednoduché a to jenom proto, že žije a stará se o cizí děti/lidi. On ten program a celkově au pair o tom celém je. Poznávání kultury, nových lidí, žití s cizími lidmi atd..

Co už teď Vím je, že za 10 měsíců a pár dní věším au pair kariéru na špendlík. Chci mít svůj život- tím myslím, nebydlet s šéfem, nemít takový ten divný pocit zajít si do kuchyně, nakoupit si to na co zrovna mám chuť, nemít divný pocit, když si něco beru z ledničky a přemýšlím nad tím, jestli to není něčí svačina.

Už teď mám plány do budoucna a jestli nepotkám nějakého prince na bílém koni tak si za nimi půjdu ať to stojí co to stojí :))

To by bylo k dnešnímu článku všechno. Zkusím napsat další článek co nejdříve. Ono důvod proč nepíšu tak jak bych chtěla je hlavně ten, že nemám inspiraci, chuť, pořád někde lítám a taky proto, že začali zase všechny moje pořady co sleduju- Amazing race, Survivor, Ulice, X factor, America´s Next top model a Vampire diaries. Loool je jich fakt dost.

Mějte se moc krásně
Niki
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Janče Janče | 14. října 2015 v 6:48 | Reagovat

Ahoj Nikolinko, děkujeme za příspěvek. Tady v tom hnusném počasí tě to fakt nabudí jak se tam válíš na pláži a v moři :(. Jinak už se těšíme na další články a co trenér jaký je:)))). Měj se krááásně J.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama