Říjen 2015

Hikes in Hawaii

26. října 2015 v 10:15 | Niki |  USA- Hawaii- druhý rok
Konečně mě zase ovládla psací nálada a já přicházím se slibovaným článkem :))

Už od mala jsem lozila po horách, lesích a s rodinou a kamarády jsme dávali všelijaké túry. Nikdy mě to moc nebavilo. Byla jsem líná a taky to pro mě byla nehorázná nuda. Nejhorší túry byly na Radegast, kde jsem jako malá byla skoro každý rok. Ono výšlap k té velké soše byl jednoduchý a i celkem zábavný, ale potom nastala ta nudná část a to pěšky až k pomníku Cyrila a Metoděje. To jsem vždycky umírala. Jediná záchrana byla, že kousek od pomníku je hospoda, kde mají ten nejlepší řízek co jsem kdy měla.

ANO, Já která moc v lásce výšlapy neměla, teď dává jeden za druhým :)) Já naprosto miluju lození tady na Hawaii. Ta příroda, atmosféra a duch tohohle ostrova je prostě něco ♥. Slunečno, zamračeno či deštivo nezáleží jak se počasí na mě/nás zrovna ten den usměje, pokaždé to má něco do sebe.

7. Diamond head
Tohle místo, je známé asik tak jako socha svobody v New Yorku. Každý, kdo závítá na Oahu, by měl navštívit tohle to místo. Krásný výhled na celé Honolulu, jednoduchý hike, který trvá cca 30 minut nahoru a 25 dolů a k tomu je dostupný i bez auta, jelikož tam jezdí autobus :))



Pár schodů na závěr

Další známý hike, který je pro ty více zdatné. Neříkám, že by to méně zdatný nedal, ale vím že to není jednoduchý se dostat nahoru. Hike je složený jenom se schodů, takže když šlapete nahoru dáváte jeden schod za druhým. V půlce je teda takový menší most, na kterém si musíte dát bacha aby jste nešlápli vedle. Dostat se na vrcholek a unášet se tímhletím krásným pohledem mi trvalo 45 minut. My hérečky jsme to šli kolem poledne, kdy to slunko pařilo nejvíce.





Když navštěvujete Hawaii, tak by jste rozhodně neměli promeškat jak západ tak i východ slunce. Je to totiž naprostá nádhera. Sice ráno si musíte trošku přispat, ale když později vylezete a koukáte se na východ slunce tak na to brzké vstávání rychle zapomenete. Východ slunce je naprostá je prostě něco. Já jsem teda magor co se týče východu a hlavně západu slunce. Kdo mě sleduje na Instagramu, tak ví, že je to jeden západ slunce za druhým. Já za to, ale prostě nemůžu. Miluji se dívat na to jak se barvy během pár sekund, minut změní. Tenhle hike byl jednoduchý a na vrcholu jsme byli za krásných 30 minut. :))





Tenhle hike, byl cestou tam totální brnkačka a cestou zpátky div jsem nevypustila duši. Kalauao vodopády se skrývají v Keaiwa Heiau národním parku, který je fakt krásný a dokonce se tam dá i kempovat, což do budoucna určitě využiju. Miluju, když je něco schované v lesích a občas musím přeskakovat, podlízat nějaké ty kořeny stromu či se přidržovat provazu. Přesně takový hike je tenhle:)) Když jsme konečně došli na místo byla to jak jinak než parádička, voda byla průzračná a dokonce se do ní dalo i skočit. Já chvilku teda váhala jestli jo či ne, ale nakonec mi to nedalo a skočila jsem..:))


Jak jsem na začátku psala o tom, že na počasí až tak moc nezáleží, tak možná při výšlapu na vodopády trochu jo. Ono, když se chcete koupat, tak si to rychle rozmyslíte jestli do té vody půjdete nebo ne. Né, že bych byla nějaká fajnovka nebo tak, to vůbec, já jsem někdy pořádná posera. Nikdy totiž nevíte co v té vodě je, když je kalná že jo..?Nicméně hike byl úžasný, trošku jsme odcházeli jako prásátka, která právě měla radovánky v bahně ale coo..?:D nejsme přeci béčka :)) Určitě tady musím zajít znova, abych se shoupla na lijánech které tam jsou :))




To by bylo k dnešnímu článku všechno :) Snad se Vám aspoň trošku líbil :)) Přeji Vám krásný start do nového týdne

Mějte se krásně :))
Niki

PS: Na názvech stezek jsou odkazy na videa :))

Život au pairky na Hawaii

13. října 2015 v 3:31 | Niki |  USA- Hawaii- druhý rok
Hawaii je naprosto dechberoucí. Nikdy předtím jsem se necítila tak svá jako právě tady. Den za dnem poznávám nové taje tohoto ostrova a cítím, že právě Hawaii je mé místo.


Život au pair na Hawaii, se může zdát jako idylka. Což oto ona to je, až do té doby než zjistíte, že dětičky můžou být někdy náročné. Mohla bych s klidným pocitem na duši říct, že jsem už zažila docela dost za ty necelé 3 roky au pairování a že jsem poznala docela dost dětí. Každým dnem se, ale nestačím divit, co hlídám právě tady. Už po měsíci a půl vidím rozdíl mezi rozvedenými rodiči či nerozvedenými. Jelikož bydlím a pracuju pouze pro HD, tak bohužel nevím, jak se děti chovají u své mamky doma. Bohužel, ale vidím to jak se chovají, když přijedou právě od ní. Jsou jak utržení z provazu. Jak jsem se dozvěděla, tak jejich máma nemá u kluků žádnou autoritu. A jelikož ona nemá žádnou autoritu u nich tak tím pádem všechny ženy okolo ji nemají taky. Někdy je to docela dost náročné. Ono slyšet you are f*cking shit není zrovna nejhezčí. Nicméně, když jsou kluci u táty, tak jsou podstatně lepší, než když přijedou od ní. HD má pravidla a hlavně autoritu, která je u těchle těch kluků zapotřebí. Je docela dost těžké si s nimi vytvořit vztah, když pořád pendlují od mamky k taťkovi a naopak. Sice s nimi jsem přes týden každy den, ale víceméně s nimi dělám jenom úkoly či jsem řidičem. Čas na nějaké hrají apod. tak nezbývá čas, což mě i trošku mrzí, jelikož mám plno nápadů co s nimi dělat ve volných chvílích a hlavně je to jeden z mnoha způsobů jak si právě takový vztah vytvořit.

Poslední dobou čím dál tím víc přemýšlím co je lepší.. Jestli pracovat každý den od nevidím do nevidím s hodnými dětmi,či jen 3-5 hod s těmi né třikrát poslušnými.?? Ono je to asi dost individuální. Na jednu stranu mi chybí si pohrát a zabavit děti, ale na tu druhou jsem strašně ráda, že mám tolik volného času pro sebe.


Jsem mega moc ráda, že mám takového HD jakého mám. Je naprosto férový, věří mi a hlavně to se svými kluky umí. Trošku jsem si musela zvyknout na to, že nevařím, jelikož se věnuju domácím úkolům. WTF...?? V NY jsem dělala véču, dohlížela na úkoly a k tomu ještě sledovala malého jak pobíhá po baráku. Pokaždé, když HD přijede z práce vaří něco nového a žádné polotovary to nejsou! Taky jsem si tu musela zvyknout na to, že musím spomalit. V NY jsem stíhala/nestíhala a tady mám vždy milión času. Například- Dělání svačiny jsem měla za 5 minut hotové, tady na to mám minimálně 25.

Abych trošku odbočila od rodiny, tak Vám povím co dělám ve volém čase kterého mám teď požehnaně.

Nikdy jsem nebyla gym person. Chození do posilovny mi přišlo zbytečné, když můžu posilovat doma. Představa, že se na mě budou dívat další lidi mi přišla divná (divná proto, že jsem se styděla) a hlavně mi bylo mega moc líto vyhodit za to tolik peněz. Jednou jsem si, ale sedla a projížděla různé membership v posilovnách a zjistila jsem že tam mají i různé class (spining, jóga, atd..), které jsou už v ceně. Takže 2 týdny zpátky jsem se teda odhodlala a vyřídila si zdarma vstup na 3 dny. Hned ten den mi volali, že ať se zastavím a oni mi všechno vysvětlí atd.. Nakonec jsem se upsala na membership. Dokonce jsem se i tak nějak odhodlala zkusit, trenéra, který mi sestaví cvičební plán a trošku pomůže se všemi cviky co neznám. Zatím, tam chodím 2 týdny a už teď můžu říct, že stydlivost opadla, začínám se cítim daleko lépe a hlavně cvičím proto, že chci a ne proto že musím. Uvidíme jak mě to nadšení dlouho vydrží. Zatím jsem promeškala z 10 dnů jeden, a to proto, že jsem byla mega unavená a byla jsem na hiku.


Dále se snažím poznávat ty nádherné taje tohohle ostrova. Od posledního článku jsem byla na dalších 5. hicích. Každý měl něco do sebe. O tom se, ale rozepíšu v dalším článku :))


Zjišťuju čím dál tím víc, že ačkoliv jsem kdekoliv tak stejně nejvíce záleží na lidech, které máte kolem sebe. Jsem nesmírně ráda, že právě v tomhle ráji jsem našla lidi se kterými si mega moc rozumím. Já jsem typ, že jsi s každým nesednu, ale tady jsem si sedla zatím ze všemi, až teda na jednu osobu, kterou prostě nemůžu přenést přes srdce ať se snažím co se snažím. Kdybych jí potkala na pevnině v USA tak, se s ní sejdu jednou a čau. Tady je to trošku složitější, jelikož je nás tu fakt málo. Prostě já němky moc nemusím.




Chodím chytat bronz na pláž, hrát volejbal s Pamelou (Italská au pair- Tuhle holku naprosto miluju. Její přízvuk, jak se vyjadřuje a celkově ona je naprosté zlatíčko) či chodím do oceánu. Zrovna dva dny zpátky, když jsme blbli ve vodě, tak Bea (brazilka) říká- co to tam jeee??? Ne fakt co to tam je..?? Asi si dokážete představit naši reakci, rychlého úprku z vody. Nakonec co Bea viděla nebyl žralok, ale něco jako fáborka, která označuje, že se tam někdo potápí. Nicméně pak nastala debata o tom, že zrovna den předtím na North Shore, byl útok žraloka na surfaře. Bohužel, surfař přišel o nohu a taky o prsty, když se snažil bránit. Chudák :/// Když mi to říkali tak já nechápala, že to té vody vůbec vlezli. Já kdybych to věděla předtím, tak mě v ní nikdo neuvidí. K tomu mě vede i to, že ač má touha po surfaření je veliká, tak už teď vím, že surf si kupovat nebudu a jenom to vyzkouším někde na bezbečném místě.


Zase jednou jsem se rozepsala. Moc nemám ráda psát o tom, jak je rodina taková maková. Spíše většinou píšu jen to dobré. Teďka mi to, ale nedalo a konečně jsem se musela z toho pocitu vypsat. Onooo taky i proto ať si nevyslíte jak se tu mám královsky. Vždycky někde je něco. Jak tady, tak i v NY (kde jsem myslím o tom ani vůbec nepsala) i v Londýně něco bylo. Nikdy to není pohádkové jak se zdá. Každá au pair to nemá jednoduché a to jenom proto, že žije a stará se o cizí děti/lidi. On ten program a celkově au pair o tom celém je. Poznávání kultury, nových lidí, žití s cizími lidmi atd..

Co už teď Vím je, že za 10 měsíců a pár dní věším au pair kariéru na špendlík. Chci mít svůj život- tím myslím, nebydlet s šéfem, nemít takový ten divný pocit zajít si do kuchyně, nakoupit si to na co zrovna mám chuť, nemít divný pocit, když si něco beru z ledničky a přemýšlím nad tím, jestli to není něčí svačina.

Už teď mám plány do budoucna a jestli nepotkám nějakého prince na bílém koni tak si za nimi půjdu ať to stojí co to stojí :))

To by bylo k dnešnímu článku všechno. Zkusím napsat další článek co nejdříve. Ono důvod proč nepíšu tak jak bych chtěla je hlavně ten, že nemám inspiraci, chuť, pořád někde lítám a taky proto, že začali zase všechny moje pořady co sleduju- Amazing race, Survivor, Ulice, X factor, America´s Next top model a Vampire diaries. Loool je jich fakt dost.

Mějte se moc krásně
Niki