Září 2015

Měsíc na Hawaii

25. září 2015 v 11:31 | Niki |  USA- Hawaii- druhý rok
Aloha :)

Dneska po strašně dlouhé době mám chuť něco napsat. Už od rána přemýšlím čím bych měla začít, jelikož od posledního článku se toho odehrálo až až. Takže tady to máte. :))

Den za dnem jsem více a více vděčná za to, že zrovna já byla ta "šťastná" a ocitla se na ostrově plném nových dobrodružství. Ono je nás tu přece jenom 15 aupairek a xxxxxx v programu a že zrovna já dostala tuhle šanci..?? Pořád tomu nemůžu uvěřit.

Za měsíc jsem tady zažila varování o hurikánech či tsunami, byla jsem zaseknutá 3 hodiny v koloně (přičemž cesta tam trvá 20 minut) a k tomu nám tu pršelo 5 dní v kuse což je prý neobvyklé. Celkem mazec na tak krátkou dobu nemyslíte..?:)

Od posledního článku jsem taky byla na 4 výšlapech, které mi daly pěkně zabrat. Začínám si uvědomovat, že moje fyzička už není taková jak bývala. To abych s tím začala něco dělat.

Tady jsou místa, kde jsem byla :))

1. Keana point. Nejzápadnější bod ostrova. Stezky parádní, né nějak moc náročné za to to sluníčko přímo zabiják. video


2. Pu´u Pia trail- Tahle stezka se nezdá nějak moc náročná do doby než si místo normální trasy dáte zkratku, u které málem vypustíte duši. Výhled máte na Honolulu a taky na hory kolem Vás.


4. Olomana trail- Tak tenhle hike byl pro mě zabiják. Šla jsem to s kamarádkou, která už je vycvičená a pak taky s 2 vojákama. To si asi dokážete představit jakým tempem jsme šli. Po 20 minutách jsem dala jednu přestávku, pak další a další. Ani nepočítám kolik jich bylo. Káťa mě uklidňovala a nabíjela tím, že výhled je dechberoucí. Když jsme po více než 2 hodinách vylezli na vrchol, tak jsme se ocitli uprostřed velkého mraku. Takže místo krásného výhledu jsme měli kolem sebe jenom bělo.

f.č 1-takový jsme měli výhled f.č2- a takový měl být

5. Manoa falls- tomu se ani výšlap nedá říct. Spíše taková procházka lesem. Tohle místo je docela dost známé a tak turistů nebyla nouze.Video vodopádu a okolí




6. Makapuu tide pool trail- Aneb bazénky v moři. Kdybych si před tímhle hikem den předem nestříhala nehty tak bych asi řekla, že to byl jeden z nejhezčích. Bohužel opak je pravdou a já zažila naprosté muka. Ponaučení pro příětě..? Nikdy si nestříhat nehty před výšlapem.




Kromě chození po horách, skálách atd... se taky snažím chodit mezi lidi. Poznala jsem tu kolem 7 au pair a všechny jsou moc milé a taky cítím, že to s nimi bude skvělý rok. Např. Jsme minulý týden měli house party u přítele z jedné au pair. Párty byla naprosto mega úžasná. Super lidi, atmosféra, muzika a tolik srandy jsem už dlouho nezažila. Tento týden chystáme kajaky, opalovačku, volejbal, grilovačku atd. Tak snad nám to vyjde a bude to super :)



To by bylo k dnešnímu článku asi všechno :))
Mějte se krásně a zase někdy
Niki

Aloha

12. září 2015 v 13:48 | Niki |  USA- Hawaii- druhý rok
Zdravíčko,

Tak konečně jsem si udělala čas na napsání prvního článku z Hawaie. Nemůžu uvěřit, že už jsem tu skoro 3 týdny. Ten čas letí rychlostí blesku. Zkusím jsem napsat pár řádků o mém příletu, seznámení a o mých prvních dnech na ostrově Oahu.


Takže.. Let z La na Hawaii trval kolem 6 hodin. Letěla jsem s Deltou a všechno bylo naprosto v pořádku. Byla jsem dost překvapená, že jsme měli na sedadlech televizi a mohli jsme tak celou cestu poslouchat muziku, hrát hry nebo koukat na filmy.(když jsem letěla Chicago, Miami, Atlantu či La, nikdy jsem TV neměla) Já jako vždy zvolila filmy. Jelikož můj seznam s filmy je dlouhý jako Santův list, tak jsem nezahálela a hned jsem se pustila do první položky.


Už strasně dlouho jsem měla na seznamu Rychle a zběsile 7. Na tenhle film jsem chtěla jít do kina, ale pořád jsem to odkládala až se přestal vysílat. Musím říct, že ačkoliv plno lidí říká, že díl není tak dobrý jak ostatní, tak mě naopak přišel super. Na konci mi ukápla i slzička. To ukončení a celkově věnování Paulu je dojemné. Fakt jde vidět, že si herci nejsou jen tak někde a i v reálu jsou rodina. Marně se snažím vzpomenout na druhý film, ale bohužel. Prostě nevím.


Když jsme přistáli v ráji, tak jsem stále nemohla uvěřit tomu, že se to děje. "To jako vážně budu bydlet tady celý rok..?? Není to jenom sen.?" Přesně takové myšlenky se mi honily hlavou, zatím co jsem si šla pro kufry. U kufrů na mě už čekal můj nový HD. Byla jsem trošku zaskočená, že je menší než já (na fotkách vypadá vyšší) ale co. Čekal na mě s Havajským květinovým náhrdelníkem. Jak milé :)).


Po cestě domů jsme kecali a kecali. Ukazoval mi kde co je, jak se věci mají apod. Když jsme přijeli domů, tak mi zběžně ukázal, kde co je a kde je vlastně můj pokoj. Povím Vám, Woooooow. Naprosto miluju svůj nový pokoj. Sice to není žádný luxus, ale já si ho naprosto zamilovala. Mám velkou postel, skříň jako kráva a hlavně 2 mega velké okna. Z pokoje cítím, mega energii a tu pohodu, jako už jsem dlouho necítila.

Potom jak mi vše ukázal, tak jel vyzvednout kluky. Já jsem to mezitím zalomila a spala jsem jako zabitá. Večer jsem se jenom vzbudila, abych pozdravila kluky a potom to opět zabalila.

Druhý den jsem ještě nepracovala a tak jsem se vybalila dala pár skypů a pak zase spala. Nějak mě to celé zmohlo. Ono to cestování a hlavně ten časový posun je někdy záhul. Předtím jsem to měla s ČR o 6 hodin a teďka to mám pěkně prosím rovnou o 12h. Nevím jestli to je lepší či horší. To se časem pozná. Každopádně už teď vím, že skype ve 3 či 4 hodiny budu muset odložit na později. Když přišli kluci ze školy tak jsem si s nimi popovídala, koukla s nimi na úkoly a ke konci jsme koukli na film, u kterého jsem se vtipně držela abych neusla.

Ve čtvrtek jsem se potkala s Káťou (Čr aupair). Spolu s ní a ještě jejím americkým kamarádem jsme šli na pro ní "menší" procházku. Já se teda dost zapotila. Šlapali jsme asi 45minut k vodopádu. V životě jsem neviděla, něco podobného. No posuďte sami. Není to nádhera.??



Ve čtvrtek jsem byla za moji novou koordinátorkou, která je celkem sympatická. Ptala se mě na úplně stejné otázky jako moje předešla Koo. Jak se cítím, jaké mám pocity, jestli je všechno v pořádku atd...Potom jsem si byla zařídit bankovní účet, Anoo můj 4 prosím. Připadám si jak nějaký milionář, s tím že vlastně žádný nejsem a na každém účtu nemám skoro nic, ale to je přeci jenom detail :D

V pátek se nic moc neodehrálo. Až tedy na to, že jsem poznala další aupairku polku, která je moc sympatická. Šly jsme na Waikiki beach (nejznámější pláž tady), kde jsme se prošly a potom jsme si skočily na véču do Cheesecake factory. Konenčně!!! Moje vůbec první navštěva. Všichni o tom mluví, tak jsem se konečně taky dočkala. Jediné co mě hned první večer zaskočilo byly ty ceny. Musela jsem se zeptat Pauliny (aupair z Polska) jestli ty ceny nejsou až moc velké. Ta mě bohužel ujistila v tom, že takové ceny tu jsou všude. Jako abych za véču nechala 32 doláču, to mi přijde dost. Well, Welcome in Hawaii. Hodně lidí mi říkalo, že je Hawaii nejdražší stát, ale já jim to vždycky odkývala s tím, že to NY přece taky.

V so jsem konečně jela řídit. Řeknu Vám, že to řízení tady je pro mě úplně jiné než na Long Islandu. Semafory už nejsou uprostřed křižovatky, ale po krajích. Pak tu jsou pro mě nesmyslné čáry uprostřed křižovatky, které mi teda mají pomoci s tím abych náhodou špatně nenajela a pak tady máme čáry(žluté a bílé), ze kterých jsem zmatená jako lesní včela.
Večer jsem pak šla s Pauline a Pamelou (italská aupair) znovu na Waikiki beach.

V neděli jsem už začala pracovat. HD je lékař a právě v neděli byl na call. Což znamená, že kdyby mu zavolali z nemocnice tak musí přijet. Samozřejmě mu zavolali a on musel odjet. Předtím než mu zavolali, tak jsme řešili hlavy od kluků, jelikož si sebou přitáhli vši. To bylo stříhání, mytí, čekání a zase mytí. No mazec. Já měla trošku paranoiu, že je mám taky, ale naštěstí ne. Ufff.

V ponděli už jsem normálně začala pracovat..Hmmm..teď si tak říkám jestli tomu vůbec můžu začít říkat pracovat, jelikož si tu připadám jako na dovolené. Ono z 10 a půl někdy 11 či 12 hodin přejít na 5 je celkem husté. Sice tedy pracuju pátky a občas budu i neděle, ale i tak. Je to naprosto jiné než v NY. Přes den mám tolik času, že občas tomu nemůžu uvěřit..:D Řeknu Vám, že je to pohodička největší.

Nevím, jestli jsem to někdy přesně napsala, ale mám jenom HD. Rodiče mají péči rozdělenou na půl s tím, že já pracuju jakoby jenom pro něho. Což pro mě znamená Po,Út- ráno hoďka,odpoledne tak 4 až 5. St- ráno hoďka a odpoledne s nimi dělám úkoly a pak je odvezu na fotbal (pak je vyzvedává jejich máma). Čt je vyzvedávám ze školy, udělám s nimi úkoly a pak si je vyzvedává mamka a pátky to stejné akorát s tím, že každý druhý jsou s tátou. V so jsou s mámou a v neděli s tátou. Celkem mi to dalo zabrat než jsem ten jejich systém pochopila.

To by tak bylo vše :))

Na závěr jsem ještě chtěla všem poděkovat za to, že tu chodíte a čtete ty mé bláboly. Přesně 5212 Vás navštívilo tuhle stránku za rok a půl. Woooow ♥

I přesto, že tu můj čtenář číslo jedna,Anoo Babi.. kliká na tuhle stránku každý den což znamená cca 650 kliknutí za celou dobu, rozhodně to nedělá 5212. Takže ještě jednou moc děkuju ♥. Snad budu mít co psát v následujících dnech, týdnech či měsících. Ono o Host rodině jako takové, moc nepíšu jak jste si mohli už jistě všimnout a výlety, které jsem podnikala v NY či jak jsem cestovala, tak teď už taky nebudu. Tak snad doufám, že bude vůbec o čem psát.

V následujících dnech se pokusím napsat o tom, kde jsem byla, jaké túry jsem podnikla a taky jak se sžívám s mým novým domovem.

Mějte se krásně
Niki