Červenec 2015

Utíká to jako voda

29. července 2015 v 1:05 | Niki |  USA- NY- první rok
Wohoooo,

Přesně za 3 týdny touhle dobou budu mít sbalené kufry a budu někde na cestě mezi NYC a Santou Anou. Je to úplně neskutečné jak to letí. Úplně si živě pamatuju jak jsem přijela, byla tu první druhý, pátý měsíc. Od šestého se, ale ten čas nějak začal zrychlovat, že nemám občas ani ponětí co jsem dělala tenhle týden a támhle ten.

Před 3 dny jsem začala můj 12. měsíc v USA. Jsem na sebe celkem hrdá kolik jsem toho zvládla procestovat. Na mapě mám vyznačeno 10 států+ Hlavní město USA + Canadu, celkem slušné, že?? Věřím tomu, že pokud bych tolik neutrácela za oblečení a my au pair měli trošku vyšší plat tak si objedu státy, které mám od sebe kousíček. Ale bohužel, noo... třeba příště.

Dnešní noc byla pro mě příšerná. Jde o to, že si pamatuju můj poslední sen :D Většinou, když se mi zdají sny, které si pamatuju tak jsou hodně komické. Dnešní, ale nebyl. Možná to někomu přijde vtipné či hloupé, ale sny přeci neovládáme, že..?? Teda slyšela jsem, že jo, ale bez našeho vědomí.
No co se mi teda zdálo..?? Byla jsem opět na střední, Nééééééééé :D. Né, že bych střední neměla ráda, ba naopak měli jsme dobrý kolektiv, máme plno zážitků, na které nikdy nezapomenu, ale přeci je to škola, kterou já 3* nemusím. :D No zrovna jsme měli před hodinou angličtiny, když nám oznámili, že se znovu rozdělujeme na dvě skupiny (3 roky jsme byli rozděleni do dvou skupin a poslední rok jsme byli celá třída dohromady). Když jsem tu zprávu slyšela myslela jsem, že mě omyjou, pač učitelku co jsem měla od 1 až 3. ročníku jsem dost neměla ráda a myslím si teda vím, že i já jsem nebyla její oblíbený student. No nicméně, jakoby se přítomný a minulý čas spojil dohromady, jelikož před "závěrečným" ročníkem (nevím jak to pojmenovat, byl to jen sen a tohle mi není celkem jasný jaký ročník to vlastně byl) jsem byla 2 roky v zahraničí, takže když jsem byla zpátky ve škole moje angličtina byla úplně na jiné úrovni a stále jsem byla v té horší skupině a ještě s tou nejhorší učitelkou. Ještě teď cítím tu paniku v sobě. No každopádně po první hodině angličtiny já byla unuděná k smrti a tím pádem jsem zašla za učitelkou (Anoo Liuš za tebou) jestli můžu jít do její skupiny. Ona se na mě tak koukala a pak se mě zeptala na jedinou otázku. Víte jakou..?? Prý jaký je předminulý čas od sleep/spát..?? :D A víte coo.? Já to nevěděla... ÁáÁáÁá... V ten moment jsem se ale vzbudila, takže jsem byla více než šťastná. Pro někoho to možná bude znít chaoticky, ale nevím jak to jinak napsat. :)

O víkendu jsem byla s holkama na Rooselvelt Island, který je hnedka vedle Manhattnu. Na mini ostrůvek, Vás doveze lanovka, která spojuje Man+ Roosv. Island. Cesta to byla úžasná. Viděla jsme Manhatt- trošku z jiného úhlu než ho vídávám a taky jsem se projela se lanovkou. Jupíííí. Já naposled lanovkou jela asik před 3 roky na pustevny. S holkama jsme udělaly pár fotek, no spíše milión fotek a jely zpátky na Manhattan, kde jsem se od nich odpojila, jelikož jely na jídlo a pak do downtown na One World Observatory- budova, která se před pár měsíci otevřela pro veřejnost, můžete jet nahoru a vidět broklynský most a downtown z výšky. Já s nimi nešla, protože mám jaksik prázdné kapsy :D Za balíky jsem zaplatila 110 doláčů a taky musím platit kufry do Cali a potom na Hawaii. Nechápu proč to ta agentura nemůže zaplatit. Grrrrrrr. No nicméně jsem si zbytek dopoledne užila v Central parku a pořídila si pár fotek :)) Určitě plánuju na One World Observatory jít, ale né teď. Vypadá to, že tam zajdu příští rok v travel monthu, kdy pojedu do NYC na US Open.






To by bylo dneska už asi všechno. Zrovna mám nohy nahoře a tak trochu odpočívám po celém dnu s dětmi. V knihovně jsem si půjčila pár filmů tak je jdu zkouknout.(před pár měsíci jsem zjistila, že v knihovně mají i DVD, takže teďka jedu jeden za druhým- během brouzdání internetem, občas narazím na film, který mě zajímá a hodím si ho do lišty, kdybych se na něho někdy chtěla podívat. Věřte, že ten seznam na liště je delší než ten Santův. Naposled jsem viděla Focus a můžu jenom doporučit. Po dlouhé době to byl vážně super film)

Mějte se krásně
Niki

New Orleans

29. července 2015 v 0:00 | Niki |  Cestování
A máme tady pokračování mé dovolené. Tentokrát článek o New Orleans.

Při slově New Orleans se mi vybaví jediné a to Mardi Gras. Mardi Gras je událost, která probíhá jednou za rok kolem velikonočního období. Jde o to, že chlapci si nakoupí korále-plno korálí a hážou nebo je taky dávají dívkám, která jim ukážou hrudník.

Do New Orleans jsme přijeli po sedmé hodině. Hned jak jsme vylezly z busy, tak jsme si říkaly kde to jsme. Okolí bylo strašně divné a ti lidi zrovna 3* příjemní taky nebyli. Celkem to byla srandovní chvilka, když se naše oči se Simi potkaly a přímo řvaly pomoooc :D. Po chvilce jsem vytáhla telefon, naťukala Mapy a pak jsme jen vyrazily směr Bourbon Street.

Když jsme dorazily na začátek ulice, hned jsme potkaly jednoho místního, který nám poradil kde zajít na dobrou kávu či si levně koupit bloody mary. Jelikož bylo brzo ráno tak jsme zvolily tu první variantu. Šli jsme do místní vyhlášené kavárničky.


Když nám donesli kávu a taky vyhlášené dalo by se říct koblížky, tak začala hrát živá hudba. New Orleans je město jazzu. Vedle nás seděly sympatické dámy, kterých se Simi zeptala co je tady nejznámější a taky co určitě nemůžeme prošvihnout. Ty nás odkázaly na jeden trh,kostel a pak taky bourbon street. Všechno bylo kousek, takže jsme se rozhodly, že první zajdeme kouknout na kostel, pak na trhy a nakonec projdeme bourbon street.


Kostel byl pěkný a na trhách bylo levno. Simi si šla vybrat do bankomatu a já si šla koupit pár pohledů. Pak když jsme se obě našly, začala mi vyprávět, že potkala jednoho chlapce, který jí říkal kde je to všude nebezpečné, že se máme držet tady (ve čtvrti zvané French quater) a kam by jsme neměly atd. Celkem dost mě tím vystrašila, jelikož jsme pak musely jít na bus, který jede na letiště. S hodou okolností jsme na něho narazily ještě jednou a nakonec se nám poštěstilo a byly jsme s ním. Provedl nás Bourbon street, ukázal nám kde má barák Brad Pitt či Channing Tatum, kde se točil známý film o upírech, který jsme se Simi ani jedna neviděla, zašli jsme si na oběd a nakonec nás odvezl i na letiště.


b

Vtipně jsme letěly do Atlanty a od Atlanty do Fort lauderdale- vzdálenější letiště od Miami. Do Miami jsme doletěli kolem půl 11, pak jsme jen čekaly na místní dopravu, která trvala hodinu a půl. Na hostel jsme dorazily kolem 1 hodiny ranní.
A jak už to jistě znáte, pokračování přístě ;-)
Mějte se krásně
Niki

Atlanta

28. července 2015 v 0:00 | Niki |  Cestování
Další stop-----> Atlanta

Atlanta je známá tím, že se zde nachází největší akvárium na světě a taky world of Coca Cola, která zde vznikla.

Kolem 3 hodinky jsme dorazili do Atlanty. Se Simi jsme si to rovnou namířily směr World of Coca Cola. Když jsme tam dorazily, tak jsme si koupily lístky a pak prošly kontrolou, kde nám prohledávali batohy. Jakmile viděly ty naše mega velké krosny tak to rovnou vzdali a pustili nás. Na začátku nás pustili do velké místnosti s různými štítky Coca coly, designem Coca coly z jiných zemí apod. Zde nám taky začali vyprávět o vzniku Coca coly, o pánu co to vynalezl (nevím jméno) a taky se nás ptali odkud všichni pochází. Poté nás pustily do místnosti s velkým plátnem. Po chvilce až se všichni usadili nám pustili video, které bylo plné emocí. Fakt se jim to moc povedlo. Jakmile skončilo video, tak nám otevřeli dveře do světa Cocal coly, ve které bylo plno místností.


Jedna místnost byla o vzniku Coca Coly a o tajných přísadách, druhá o nálepkách Coca coly, třetí byla taková dopisovací- lidé píšou nejlepší zážitky s Coca colou, čtvrtá místnost byla s krátkými videi, páta byla s 5D kino, které bylo naprosto úžasné. Pár místností jsme ani nestihly, jelikož nebyl čas. Naše nejoblíbenější místnost byla taste Coca cola- ochutnej coca colu. Coca cola ve státech vlastní všechny sody. Myšleno tím fanta, sprite, atd... V téhle místnosti jsme mohli ochutnat 101 chutí Coca coly z celého světa. Bylo tam 5 takových "stanicí". Každá byla jeden světadíl, která měla asik 8 sod. Fakt to měli moc hezky udělané.




Po World of Coca Cola jsme šli do parku, který byl poblíž. Tam jsme strávily nějakou dobu a pak šly hledat do centra něco k snědku.


O Atlantě jako takové nemůžu moct co říct, jelikož jsme tam všeho všudy strávily 5 hodin. Někteří lidé říkají, že ten čas co jsme tam byly je tak akorát, že tam prý není nic zajímavého.

Kolem 10 jsme šly na bus, který měl asik hodinu zpoždění. Jediný, kdo z toho zpoždění měl radost jsem byla já se Simi a to proto, že jsme v New Orleans nebyli v 6, ale v 7 hodin ráno. Cesta byla naprosto hrozná. Nejenom, že jsme tam mrzli (klimatizace je někdy peklo), ale navíc k tomu byl předemnou jeden starší chlápek, který si dal sedadlo dolů. Co úplně nejvíce nesnáším je, když si někdo dá sedátko dolů, bez toho aby se mě zeptal. Nooo já myslela, že asik vybuchnu zlostí. Sotva tam mám místo na nohy (měřím 180cm), tak nějaký p***usák si dá sedátko dolů. grrrrrrrr. Ještě, ale víc jsem pukala,když mi na moji otázku zdali si to může dát dolů odpověděl ne. Jako WTF..?? Nooo, celou cestu jsem mu "omylem" kopala do židle a povídala si a smála se se SImi nahlas. Tak snad si to debil užil. Do New Orleans jsme přijeli něco málo po sedmé. O tom, ale zase už přístě.

Mějte se krásně
Niki

Nashville

27. července 2015 v 0:40 | Niki |  Cestování
Zdravíčko,

Tak dneska o další zastávce a to o městu zvané music city of U.S.----> Nashville :)

Na tohle město jsem se těšila asik ze všech nejvíce. Město, kde se hraje country muzika od rána do večera a lidé jsou na té správné vlně každý den.

Já naprosto MILUJU!! Anoo, miluju americkou coutry muziku. Pro někoho možná divné a někoho možná vtipné, že mám zrovna americkou country muziku ráda. Není tomu ani rok co se mi Simi smála, že poslouchám a mám ráda country, že miluju klobouky, kovbojské boty a kovboje. A hele ani neuběhl rok a co Simi..?? Už se mi vůbec nesměje a navíc vše co se mi líbí se jí líbí taky.
--------------------------------------------------------------------------------------------------
V 10 hodin ráno jsme přijely nočním busem do srdce country muziky. Jelikož jsme se celou dobu našeho tripu snažily šetřit tak nějaké autobusy, taxíky či podobně placená doprava moc nepřicházela v úvahu. Daly jsme tedy bágly na záda a přes celé město až do našeho hotelu jsme to šly pěšky(cca hoďku). Po vyčerpávající cestě jsme daly sprchu, já si zapla tenis, jelikož se hrál Wimbledon a měly jsme menší relax. Po necelé hodince jsme vyrazily do města.

Město jako takové mi moc zajímavé nepřišlo. Nebylo tam nic co by mě nějak uchvátilo až teda na bedny/repráky na ulicích hrající country- video zde. Se Simi jsme si zašli do naší oblíbené Panery na jídlo a pak jsme se ptaly lidí co je v Nashville nejlepší. Lidé nás posílali na Brodway street, kde jsme v zápětí tak y namířily. Řeknu Vám, lepší ulici jsme neviděla. Na každé straně ulice byly hospody, kavárny, obchůdky apod. Cedule v takovém to country stylu, socha Elvise no prostě paráda. V každé hospodě hráli živou country muziku- nezáleží co bylo za den či hodinu, prostě to tam jelo jako by byl pátek večer. My jsme se Simi zapadly do první hospůdky daly si pivko a unašely se tou muzikou- video zde.



Potom jsme si řekly, že půjdeme o dům dál. Prošly jsme celou ulici se zastávkami v obchůdkách a krámech. Řeknu Vám, že některé obchůdky byly vážně supr. Třeba jsme byly v takovém ochodu ze sladkostmi a tam vláček jezdil na stropě a pak taky čokoláda či co to bylo. No šak se podívejte sami- video zde;-). Poté jsme si na chvilku šli sednout k řece, kde jsme řešily co a jak. Já ač nemám ráda muzea tak jsem chtěla jít do Country Music Hall of Fame and Museum. Viděla jsem fotky a četla na to recenze, takže jsem si říkala, že by to mohlo být supr. Bohužel jak jsme tam přišly bylo už zavřeno. Zavírali v 5 a my přišl v 5:01 no jak naschvál. Nicméně přes ulici byl jakoby chodník country zpěváků, u kterého jsme udělaly tisíce fotek.


Pak jsme se rozhodly, že si půjdeme koupit nějaké jídlo a pití (a taky já stále ještě neměla mé tričko I ♥ Nashville) a potom, že si půjdeme trošku odpočinout na hotel. Bohužel v obchodu bylo opět bylo zavřeno. Grrrrr, kdo zavírá obchod v 6 hodin..? No, díky bohu jsme našly jeden obchod, kde jsme si nakoupily všehno potřebné. Jak jsme tak daly hlavy dohromady, tak jsme si řekly, že na hotel nemá cenu chodit (40 minut tam a pak zase dalších 40 zpátky). V jedné uličce jsme se najedly a pak šly zpátky na Brodway street, kde jsme hledaly hospodu s nejlepší kapelou. V hospo jsme byly asik 2 hodinky a pak se rozhodly, že už půjdeme, jelikož jsme byly extra unavené. Neměly jsme už ani sílu to dojít, tak jsme vzaly taxíka. Anoo naše šetřící plán trošku selhal, ale 10 doláčů nebyl až tak velký deal. Na hotelu rychlá sprcha a potom už ani nevím v kolik jsme usnula.



Ranní budíček byl krutý. Vstávačka v 6:30, potom zabalit všechny věci a mohlo se jít na snídani. Snídani jsme měly v ceně takže jsme se najedly co to šlo a taky jsme si vzaly něco na cestu. :D K busu jsme to měly hoďku pěšky, takže jsme si opět mákly. Stihly jsme to přesně na čas a Ano bez běhu, jak je u nás známo. Cesta busem byla zajímavá. Sedly jsme si úplně dopředu, s tím že jsme měly krásný výhled (bus byl dvojpatrový) Cesta byla zdlouhavá. Do Atlanty jsme dorazily kolem 3 hodiny. O tom co se dělo dál, ale už přístě.

Mějte se krásně :))
Niki

Chicago

23. července 2015 v 3:58 | Niki |  Cestování
Tak konečně jsem si udělala čas na první článek a na naši první zastávku kterou je----> Chicago :))



Než začnu o tom jaké Chicago, město zvané větrné(windy city of U.S) je, tak Vám musím napsat o mojí cestě na dvakrát.

Bylo pár minut po půlnoci, když jsem nasedla na auto a zavezla se na vlak, který mi jel něco kolem půl 1. Cesta a přestup na Airtrain na Jamaica station byla naprosto bez problémů. Když jsem vystoupila na JFK letišti, vlastně už cestou na JFK jsem si říkala, tak ještě jednou a naposled si Niki zkontroluj jestli máš opravdu všechno. Doma jsem jak debil každých pár minut měla takové ty stavy a mám toto a támhle to, no určitě to znáte. Takže já tedy naposled cestou na JFK si kontrolovala jeslti mám teda všechno. No a cooo se nestalo..?? Samozřejmě, že nemám. Uppps, tak trošku jsem si k pasu zapoměla vzít DS form, který musíme mít vždycky spolu s pasem jak mi Koo říkala. Jakmile jsem to zjistila tak jsem začala obepisovat kamarády na fb jestli neví zda ho musíme mít a jestli ho sebou vždycky měli když letěli. Všichni ho měli, ale říkali že to prý nemusím mít. Psala jsem i na Au pair skupinu jestli teda někdo nevím co a jak. Ze začátku se nikdo neozýval, tak jsem se rozhodla, že si pro něho zajedu, ale bude to tak tak, jelikož další vlak mi jel ve 4 a letadlo odlítalo v 6:36pm. cesta trvá cca hoďku a půl a než kdesi cosi no určitě víte o čem mluvím. Jakmile jsem vystoupila z vlaku, nasedla jsem do auta a jela domů. (Měla jsem hrozné štěstí, že jsem si na vlak dojela autem sama. Nemusela jsem tedy pěšky jak voleček 40 minut tak i zpátky.S HD jsme se domluvili že ho ráno vyzvedne) Otevírám dveře, jdu do pokoje, beru DS form a čekám na osudný čas. Během toho mi HD zaklepal na dveře s tím co tu dělám. Tak sem mu to vysvětlila a on si šel pak lehnout. Abych to zkrátila----> na letiště jsem dojela tak akorát. Letadlo jsem stihla a let jsem celý prospala. Jakmile jsme se trošku rozjeli, tak v tu ránu jsem usnula a probudila se před přistánín na minutu a pak úplně až když jsme vystupovali.

Jelikož jsem vůbec nespala a přede mnou byl celý den v Chicagu a k tomu bylo 4th of July tak jsem si na chvilku dala šlofíka mezitím co jsem čekala na Simi. Se Simi jsme se přivítaly, skočily na vlak a v něm na chvíli zase usly.(Snažím se ty nudné pasáže tak trochu zkrátit) Vystoupily jsme z vlaku a šli na hostel. Tam jsme se chekly, daly věci na pokoj, koupily lítek na skydesk tower- Willis tower a šly do ulic. Hostel byl v centru, takže parádička.

Nejprve jsme šli do millennium park, kde jsme viděly krásnou fontánu. Potom jsme tak brouzdaly parkem, kde jsme narazily na zajímavé sochy a taky na tu slavnou fazoli. Tolik lidí kolem ní, no bylo to neuvěřitelné. Fazole nás docela dost mile překvapila. Na fotkách to vypadá OK, ale ve skutečnosti je to Woooow. U fazole jsme udělaly pár fotek a pak jsme brouzdaly Chicagem. Viděly jsme na Chicago divadlo, kde jsme si udělaly asik milión tisíc fotek. Potom jsme šli na willis tower. Je to největší budova v Chicagu s nádherným výhledem. Jakmile jsme tam došly, tak jsme se ptaly jak dlouho to bude trvat, jeslti stihneme západ slunce atd. Na základě sdělených informací jsme se rozhodly, že přijdeme zítra o trošku dříve, aby jsme stihly ten západ slunce.





Jelikož se blížil večer, tak jsme si šly koupit jídlo a drink do targetu. Jak už jsem psala byl 4th of July- Pro amíky nejvýznamější den v historii (podepsána deklarace nezávislosti 1776) tak jsme si to namířily směr ohňostroj. Po cestě jsme potkaly mega moc lidí co šli našim směrem. Během ohňostroje jsme potkaly pár kluků, se kterýma jsme se daly do řeči. Asik po půlhodině mluvení jsme se Simi prohodily pár českých vět a hele, vedla nás co byla jedna rodinka, tak maminka na nás promluvila česky. Samozřejmě jsme se daly do řeči. Nakonec to dopadlo tak, že nás pozvaly k nim "domů" mají vlastní restauraci a tam jsme byly do 3 hodin rána. Na hostel nás pak odvezl její manžel. Na hostelu jsme pak hodily sprchu a úplně vyřízené lehly a spaly.


Druhý den jsme si zašly na snídani v hostelu, kde jsme potkaly pár lidí, se kterýma jsme se daly opět do řeči. Potom jsme udělaly pár fotek a vyrazily do ulic, podruhé. Prošly jsme Chicago kolem jezera, což jsme si celkem mákly. Viděly jsme plno zajímavých budou, soch apod. Trošku nás to chození s krosnama na zádech zmohlo, že jsme si musely na chvilku lehnout do trávy. Z Chicaga nám ještě chybělo zajít do Willis tower a pak já chtěla jet do winetky- město, kde je dům ze Sám doma.



Když jsme dojely do tohoto města, které je cca 45 minut vlakem vzdálené od Chicaga, tak jsme si to rovnou namířily směr Sám doma barák. Barák byl obrovský a nádherný. Během toho co my dělaly fotky, se tam prostřídala asi 4 auta plná nadšenců, kteří si udělaly foto a odjeli. My se Simi natočily i video s naším cestovatelem krtkem. Je to možná 30 sekundové video, takže kdo by měl zájem tak koukněte. Já ho úplně žeru a myslím si, že je to dost srandovní. Na cestě zpátky jsme zjistily, že vlak jede až za 2 hodiny. Což pro nás znamenalo, že západ slunce propásneme a taky dost možná uvidíme jenom osvětlené Chicago. Poblíž vlakové stanice byla hospůdka, ve které jsme si daly pivko a čekaly na vlak. A že neuvěříte jaké..??? No přeci naše české :)) Byly jsme úplně v šoku, když jsme to na náp. lísku viděly.


Jakmile jsme přijely do Chicaga, šly jsme směr willis tower. Bohužel západ slunce jsme prošvihly, ale i tak musím říct že to byl neuvěřitelný zážitek. Krásně osvětlené Chicago jsme měly na dlani.


Potom jsme si to zamířily na autobusovou zástávku, odkud nám jel noční autobus směr----> nashville. O tom, ale už zase přístě.

Během 2 dnů jsme potkaly docela dost lidí, kteří byli na nás moc milí a hodní. Vyptávali se kam jedeme, odkud jsme apod. Na závěr bych chtěla ještě dodat, že jsem si Chicago úplně oblíbila a rozhodně tohle místo patří na seznam nejlepších měst v USA.

To by bylo už dneska opravdu všechno. Doufám ,že se Vám článek aspoň trošku líbil.
Mějte se krásně
Niki

PS: více fotek najdete na rajčeti ;-)

Události posledních dní

23. července 2015 v 2:25 | Niki |  USA- NY- první rok
Zdravíčko,

Mám toho tolik co bych chtěla napsat, že ani nevím kde začít.

Tento týden mám asi nějaký špatný či co. Ikdyž mám všechny tři děti na 2 a půl hodinky v campu, což je teda úplná pohodička (Při uklízení nemám takové ty tiky kde je malý, nemusím mu říkat, že musíme dolů pro prádlo, nemusím na něho čekat apod.) tak i tak je něco špatně. Už pár dní se podotýkám a dost mě zlobí 2 mega velké afty na spodním rtu. Zkoušela jsem si na to dát tee tree olejček, který mi na to vždycky zabíral, buhužel už nezabírá. Dneska jsem byla v drogerce si koupit nějaké vodičky atd. tak uvidíme jestli to zabere. Bolí to fakt jak čert, k tomu mě ještě začal zlobit zub, takže úplná paráda ://

Naprosto miluju jak Američani parkují. Už pár týdnů si říkám, jak to musím napsat na blog, ale pokaždé na to zapomenu. Každý den jezdím do/ze školního campu s dětmi přes jednu ulici, která je naproti škole. Nechápu jak někdo může zaparkovat na každé straně ulice. Je zázrak, že tam projede jedno auto, ale aby tam projela dvě? To asi néé. Jednou se mi stalo, že jsem byla v takové debilní situaci a musela jsem couvat a parkovat vzájemně. Co na řízení a parkování nemám moc ráda je parkování podélně. Nevím, zda jsou Amíci až tak zdechlí, aby si zajeli na parkoviště, které je hnedka vedle té školy nebo jenom prostě chcou být unikátní a zaparkovat tam, kde parkují. Fakt mi to hlava nebere.

Konečně jsem si zabalila, zabalíkovala a na 3* oblepila izolepou krabice, které posílám domů. Byla to celkem fuška, protože u mě rozhodnout, které tričko si nechat a které poslat domů je celkem oříšek. Na Hawaii můžu mít jenom 23kg a příručák, takže jsem se musela dost dobře rozmyslet co teda zabalit a co ne. Samozdřejmě, že si můžu připlatit další kufr, ale to se mi dělat nechce. Takže krabice, které posílám domů mají 70lbs (32kg) a jsou teda velké jako kráva. Ještě tedy musím balíky odvést na polskou pobočku a je to.


Možná jste si všimli na pár fotkách, že mám občas tričko I ♥ a město. Je to proto, že já jsem strašný debil a maniak na to je sbírat.Někdo sbírá klíčenky, magnetky, známky, podtácky, pohledy atd. a já sbírám tyhle trička. Předtím, než pošlu některé domů (nemůžu brát všechny sebou kvůli váze) tak jsem se tak nějak rozhodla je vyfotit. Mám jich už 10 ♥ a to mi chybí tričko z Marylandu a Virginie. Doma jich mám asik 15 dalších. Vím, že až se jednou vátít domů, tak těhle triček budu mít habaděj, ale co mám dělat když jsem závislá je sbírat..?:D


V neděli jsem byla po dlouhé době v city. Potkala jsem se s pár holkama a spolu jsme šli na Kayak na 55st a 11 av. Je to zadarmo, takže jestli jste poblíž NYC tak určitě běžte. Je to příležitost jak ušetřit penízky a taky zažít další dobrodrůžu.



Mějte se krásně :))
Niki

Dovolená :))

19. července 2015 v 3:41 | Niki |  USA- NY- první rok
Zdravíčko,

Tak konečně jsem dospala spánkový deficit a můžu se vrhnout na články o mojí dovolené. Řeknu Vám, že dovča byla naprosto bombová. Naplánovala jsem to tak, aby jsme za tak krátkou dobu toho viděly co nejvíce a taky aby jsme si na konci trošku odpočinuly z toho cestování. Dovča se povedlo na 150%. Místa, která jsme viděly, byla naprosto úžasná. Lidi, které jsme potkaly, byli moc přátelští a ta atmosféra některých měst byla naprosto okouzlující.

Nebudu Vám tady bulíkovat jak to bylo easy. Občas to byl fakt záhul- nosit celý den těžkou krosnu na zádech a spát v nočních busech. Párkrát jsme se Simi měly takové ty špatné chvilky. Když už jsme byly ze všeho tak unavené a k tomu já byla občas trošku vytočená a naštvaná, věřím že Simi byla taky, tak místo toho, aby jsme se hádaly do Aleluja, tak jsme se jenom smály. Ano smály. Občas jsem si říkala, co si lidi kolem nás asik myslím- možná tak na čem jedeme?

Za 9 dní jsme navštívily 5 států a z toho 7 měst. Tak jsem si říkala, že bych chtěla každé město rozepsat do jednoho článku. Aspoň budu mít o čem psát a tím pádem vy si toho budete mít možnost více přečíst.


Takový malý harmonogram kde a kdy jsme všude byly:

Chicago- 1. a 2. den
Nashville- 3. a 4. den
Atlanta- 4. den
New Orleans- 5. den
Miami- 6.,7. a 9. den
Key west- 8. den

Další článek tedy bude o Chicagu :))
Těšíte se? :))

Dobrou noc, teda spíše pro Vás v Čr Dobré ráno :))
Niki

PS: Volejbal byl supr. Sice jsem nepostoupili do play off, ale i tak jsi myslím, že jsme hráli na úrovni.

Měsíc do konce

18. července 2015 v 2:14 | Niki |  USA- NY- první rok
Zdravíčko,

Po úžasné dovolené jsem opět zpátky v New Yorku. Dovča byla naprosto úžasná. Určitě se o ní rozepíšu více v nadcházejících článcích, ale teďka bych se ráda chtěla rozepsat k tématu.

Ano, přesně měsíc do konce mého prvího roku v Americe. Uteklo to jako voda. Když si vzpětne vzpomenu, jak sem v lednu či v únoru odpočítavala- dny, hodiny dokonce i minuty tak tomu stále nemůžu uvěřit. Wooow, ono už fakt jenom měsíc v New Yorku. Popravdě nevím jestli mám být šťasná či mám smutnit. Asik bych se měla přiznat jak to s tím New Yorkem mám. Rok zpátky jsem byla ten nejšťastnější člověk pod sluncem. Prooč? Protože jsem věděla, že budu žít v městě mých snů. Po skoro roce tady, pomalu ale jistě vím, že už to tak horké není. Popravdě už tak z NY odvařená nejsem jako jsem kdysi bývala. Pořád, ale moje oblíbené místo je a bude Broklynský most. Nevím, proč ale něčím je zajímavý. Prostě Broklynský most a Central park jsou mé 2 srdcovky města New York. Na NY se mi nelíbí jak lidé strasně moc pospíchájí, jsou pořád ve stresu, nejsou moc přátelští a taky to jak NYC v létě moc nevoní. Upřímně se strašně moc těším na Hawaii. Hodně lidí mi říká, že Hawaii je pravým opakem New Yorku. Klid, lidé jsou milý, nepospíchájí a berou všechno jednoduše.

Zrovna dneska jsem si bukla let do Cali. Mám ještě týden dovolené tak si ho vybírám takhle na konci. Rodina jede na dovču , takže v termínu kdybych měla odlítat tu stejně nebudou. Aspoň si nemusím platit zpáteční lístek do NY a poletím tak rovnou z Cali. První 3 dny budu u kamarádky, kterou jsem potkala na školení. Bože, jak já se na ní těším. Po celý rok jsme se chtěly navštívit, jenže časově a ani peněžně to nebylo možné. Další 3 dny budu u tety, kterou jsem naposledy viděla 4 roky zpátky. A v pondělí pak tedy z LA letím do Honolulu. Jupííííí.

Už taky začínám přemýšlet co si sbalit sebou. Jelikož jsem nákupní maniak tak se mi určitě všechny věci nevlezou do jednoho kufru. Naštěstí posílám 75% mých věcí domů přes poláky což mě teda dost zachrání. Možná se nakonec do jednoho kufru sbalím.

Dva dny zpátky jsem hráli play off (volejbal). Byla to poslední noc celého turnaje, který trval 10 týdnů. Trošku mě to mrzelo, že už to končí. Fakt jsem si středeční a čtvrteční (jiný tým, jiná pláž) noci zamilovala. Ikdyž jsem byla občas úplně unavená tak jsem se snažila do toho dát všechno. Jak jsme tedy dopadli? Takže tedy- ve středu jsme hráli o první místo, které nakonec obsadil soupeř. Dost, opravdu dost mě to mrzelo, jelikož kdo mě zná, tak ví, že jsem strasně soutěživý člověk. Nicméně mě více mrzelo to s kým jsme prohráli. Po čas celého turnaje jsme se s nimi setkali možná tak 3*? a pokaždé jsme vyhráli. Kdyby v tom týmu neměli toho s prominutím největšího k*kota tak by mi to tak nevadilo. Mladý namachrovaný týpek co si myslí, jak je nej. Grrrr, takové lidi úplně nesnáším. Nicméně stalo se a my prohráli. Druhé místo je taky supr :))


Doufám, že na Hawaii budu mít taky příležitost si zahrát. Úplně jsem si zamilovala tu atmosféru a taky jsem si uvědomila jak mi volejbal chybí.

Zítra jedu na beach volejbalový turnament, který bude po celý den a na, který se už mega moc těším.

Do toho jsem si už začala dělat zkušební testy na Hawaiský řidičák. Jelikož už mi za pár týdnů projde international řidičak a já tedy nebudu moct řídit tak si ho budu muset udělat co nejdříve. Chtěla bych ho mít hotový první týden co tam budu. Moc jsem se na to netěšila, jelikož je to zase jiná angličtina než, na kterou jsem zvyklá (slovíčka, fráze), ale s mým překvapením mi to jde docela dobře. Dělám to totiž úplně stejně jako řidičák český. Učím se jenom odpovědi :D. Vyšlo mi to v Čr tak proč by mi to nemohlo vyjít tadyk, že??

Taky už pomalu začínám vymýšlet dárky na rozloučenou a taky uvítanou. Tuhle část popravdě nemám vůbec ráda. Na rozloučenou budu dělat možná fotoknihu nebo tak něco a k tomu chci udělat video ze všech videí za celý rok. Na uvítanou na Hawaii možná klukům koupím české fotbalové dresy, ještě teda uvidím jestli tam nechám napsat jejich jméno a oblíbené čísla. Nevím jestli jsem to tu zmínila, ale budu mít jenom HD, takže tomu asik koupím v polském obchodě nějakou českou flašku :))

To by bylo dneska už tak všechno :))
Mějte se krásně a naviděnou u dalšího článku:))
Niki

Mermaid parade a Mets game

4. července 2015 v 2:44 | Niki |  USA- NY- první rok
Zdravíčko,

První týden prázdnin je úspěšně za mnou. Jupííí žiju :D Tento týden byl dost náročný vzhledem k tomu, že jsem večer nemohla vůbec spát. Přes den jsem vypadala jako zombii a těšila se až si lehnu. Bohužel, pokaždé co jsem zavřela dveře od pokoje tak jsem byla v tu ránu vzhůru. A když, jsem vylezla z pokoje tak bych usla i za stoje. Vůbec nevím čím to je :/

Před měsícem jsem začala přemýšlet nad tím co budu dělat, abych dětičky zabavila. Nakonec se mi v hlavě udělal megaa obrovský nápad s troškou pomocí od Simi. Polovinu prázdnin budeme s dětmi hledat poklad po celém světě. Každý den pomocí nápovědy musí hádat stát, kde se zrovna nacházíme, potom když ví, kde jsme tak musí najít po domě pirátskou zprávu, která obsahuje seznam co musí za ten den udělat. Když vše splní, druhý den mají další nápovědu atd. Zatím jsme byli v USA, Brazílii, Ekvádoru(který si vzal na starost nejstarší) a nakonec na Antarktidě. Musím říct, že zatím to všechno vychází jak má a dětem se to líbí, za což jsem neskutečně ráda. (Každý den vstávají s tím, že přemýšleli celou noc, kde zrovna budeme)


Před dvěma týdny jsem byla poprvé na Coney Islandu, kde zrovna byla Mermaid parare (průvod lidi co se převlečou do masek na téma moře) Kdyby tam nebylo tolik lidí tak by to bylo mega úžasné. Super atmosféra a fakt jsem si to moc užila, až teda na ty nehorázné tlačenice. Na Coney musím jet aspoň ještě jednou, protože to místo má něco do sebe. Je to na pobřeží, kde jsou různé kolotoče atd.




Minulý týden jsem byla na mojí první basetbalové hře Mets. Úžasná atmosféra, fanoušci povzbuzovali co se dalo. Basetball je podlě mě dobrý sport, když ho hrajete. Když se na něho koukáte, tak je to občas únavné. Sedět 5 hodin na stadiónu je někdy až až.





Za pár hodin jedu na letiště směr Chicago. Ani nevíte jak se nemůžu dočkat toho až sednu do letadla a zažiju nové dobrodružství, uvidím nová místa, poznám nové lidi. Článek napíšu, co nejdříve po příjezdu.

Užijte si krásný víkend :))