Leden 2015

Jak na Nový rok tak po celý rok

8. ledna 2015 v 19:27 | Niki |  USA- NY- první rok
Dneska pracuju až od 2, tak jsem si řekla, že nebudu lenošit a taky podpořím jedno mé předsevzetí.
První pracovní týden je téměř za mnou a já si konečně můžu dát nohy nahoru a jen tak relaxovat. Tento týden byl pro mě těžký. To víte skoro po 10 dnech, kdy jsem vstávala jak se mi chtělo (někdy v 9 někdy v11) jsem musela vstávat 6:35!! Kdybych já hrdinka nechodila spát ve 12 či v 1, tak se hezky vyspím a druhý den jsem okouzlující a milá. Nooo joo, ale co mám dělat, když mi spát nejde?

V pondělí jsem si vstala v celé své kráse (no asik si dokážete představit jak jsem vypadala po 5a půl hodinovém spánku) běžela (no spíš jsem se plazila) si uvařit kaféé a začala jsem s mým dalším novoročním předsevzetím. Anoo s dietkou. Jelikož se už ani na sebe do zrcadla nemůžu podívat. Ona Amerika mi nějak vzhledem jídla nevyhovuje. Já se tu prostě a jednoduše nemůžu najít. A když už tak to je jen samá zelenina či ovoce a to si taky myslím, že v tom je xxx cukru.

Krásné pondělní počasíčko

První školní den v roce 2015, byl nad mé očekávání celkem vydařený. Sice dětičkám se do školy nechtělo, dejme si ruku na srdce komu by se chtělo do školy po Vánočních prázdninách?? Před Vánocemi jsem je aspoň motivovala k tomu že už jen 20 dní do Vánoc a Santa je tu a hlavně žádná škola. No a co mám teď říkat? Už jen 341 dní do Vánoc??Haha to asi neprojde :D

Pondělí bylo celkem vydařené, no až tedy na to, že jsem se celý den těšila na to až zapadnu do postele a aspoň si dám na chvilku jedna-dvacet. A onooo velké kulové. Já nevím čím to je, ale jakmile si lehnu do postele tak mi nejde usnout. Usla bych všude v obýváku na zemi, v kuchyni na stole i na schodech jen né v mojem pokoji. Nevím čím to je, že bych tu měla špatné vlny? :D

V úterý nám tu napadl sníh, který ještě stále máme. Teplotní podmínky jsou příšerné. Jeden den -7 druhý -8 a dneska -12 (Kamarádka ze školení má v Bostnu dokonce -17, chudák fakt ji to nezávidím). No nicméně děti odjeli ráno do školy a já se rozhodla postavit s malým sněhuláka a tak trošku si zablbnout ve sněhu. Ono je to celkem dřina, když zjistíte že takový sněhový fanda jako jeho brácha a ségra není. Ale podařilo se, postavili jsme sněhuláka a dokonce se oběvil i jeho úsměv.


Včera jsem si volala s mojí Simonkou. Probíraly jsme naší dovču a tak celkově jsem byla ráda, že jsem jí viděla. Ono je to hezké, tu mít někoho kdo se na Vás jenom tak nevykašle a když Vám není 3* nejlépe vždy podrží. Taky už jen týden a den a uvidím ji v celé její kráse. Fakt se těším jako malá. Chceme si udělat druhé Vánoce a taky výlety po okolí a samozdřejmě nesmí chybět Washington D.C.

No a dneska budu hlídat od 2 do večera tak se těším. Ona změna není někdy špatná. Když děti přijdou ze školy, dělají své úkoly, pak jí večeři a HD je doma. Nejsem ten typ au pairky, že jakmile HP přijdou domů já se zavírám v pokoji a už nekomunikuju. Vždy když na mě staří zaklepou jestli nezahrajeme nějakou hru tak jim vycházím vstříc.

Pořád mi v hlavě šrotuje myšlenka prodloužit či odletět do Evropy. Před Vánocemi jsem nad tím přemýšlela a pořád se to ze dne na den měnilo. Teďka jsem ve stádiu, že zase nevím. Můj sen je to tadyk celé procestovat, zdokonalit si angličtinu a poznávat lidi. Pak si zase říkám, že angličtinu zdokonalovat můžu všude, lidi poznávat můžu taky všude akorát Ameriku jen tak snadno a "levně" neprocestuju. Jela jsem tu s tím, že prodlužovat budu na stoprocent ale v jiném státě, nejlépe Californie. Teď se můj seznam rozrostl o Texas, Floridu, Georgii. No uvidíme jak to nakonec dopadne stále mám čas se rozhodnout.

Na Nový rok jsem si dala pár předsevzetí. Nikdy jsem to nědělala (no respektive dělala, ale vždy to bylo jedině zhubnout :D) Letos jsem to třošku obohatila o méně utrácení a více cestování, psaní více článků, chci znovu začít hrát na kytaru a taky si chci najít nějaký tenisový či volejbalový tým. Tak uvidíme.

Zítra máme pátek, který budu trávit nejspíše v okolí. V sobotu pak pojedu do city a o neděli nemám ani zdání co se bude dít.

Jo a abych nezapoměla. Hecla jsem se a uvařila mé rodince svíčkovou. Děti jsou celkem vybíráví v jídle a tak jsem od toho moc neočekávala. Nicméně holčina, chtěla přidat kendlíky, nejstarší to snědl celkem rychle a rodičům to chutnalo.


Mějte se všichni krásně a já slibuju, že e ozvu brzo :)

Shrnutí roku 2014

3. ledna 2015 v 22:53 | Niki |  USA- NY- první rok
Tak abych konečně uzavřela rok 2014, tak jsem se rozhodla napsat poslední článek. Možná to bude trošku delší tak si uvařte čaj či kávu a pohodlně se usaďte!

Takže tedy..

V lednu po prázninách v Česku jsem se přestěhovala k nové rodince do Londýna-Southfields. Tehdy to byla má rodinka č.3. A Ano číslo 3. je mé nejoblíbenější a nejšťastnější. Číslo 3. jsem nosila hrdě na mém dresu po dobu základky i střední. A né nadarmo se říká do třetice všechno nejlepší.

Leden byl náročný měsíc. Musela jsem se opět a znova "zaučit" a poznat lidi kolem, lidi co se mnou žili. V lednu jsem měla zážitek s mými kluky na, který snad nikdy nezapomenu. Byla jsem třetí den u rodinky a už mi dali bejbáč. Kluci na mě nebyli zvyklí a ani na to, že s nimi máma ani táta nejsou večer doma. Tedy v době kdy už měli dávno spát, oba mi trošku více brečeli, že chcou mamku i taťku. Po uspání jednoho druhý řval o sto šest a když jsem uspala toho druhého první se vzbudil a bylo to nanovo. Byl to můj nejhorší bejbáč vůbec. Teď, když si na to vzpomenu si vlastně říkám, že mi to hodně dalo. Já se pořádně otrkala a taky jsem zjistila co na ně platí a taky co ne.



V únoru pršelo o sto šest a má nálada byla na bodu mrazu. Rodinku jsem poznávala čím dál tím víc a taky jsem se začala cítit jako doba. V únoru jsem začala chodit do volejbalu a taky poznala mého nejvolečkovatěšího volečka Béďu. Nakonec se Únor stal mým oblíbeným.




Březen za kamna vlezem aneb ještě větší zima a taky více děště. V březnu jsem si začala vyplňovat přihlášku do ameriky a mamka mi pomáhala vyplňovat všechny papíry okolo. Taky jsme s Béďou začaly poznávat Londýn. jeden týden jsme obešly památky v Londýně, druhý jsme si trošku popluli po Temži do Greenwich a ten třetí jsme navštívily jeleny a daňky v Richmond parku.







V dubnu jsem byla na pohovoru u coolagent v Londýně. Kdybych začla znova, tak už vím, že první bych si zašla na
pohovor a potom všechny vyřídila. Já totiž blbec jsem to chtěla mít všechno hotové před tím než zajdu na pohovor. Teď už vím, že to byla chyba. Asi 3 týdny jsem čekala než mi zprovozní profil, nejdéle se čekalo na vyhodnocení mého pohovoru a tak tedy čas ubíhal a já byla schválena až v květnu. Mimo to jsem v dubnu byla se Simčou v Cambridge, kde jsme potkaly našeho bývalého spolužáka.





V květnu jsem tedy byla přijata do programu a našla jsem si moji USA rodinku.S Béďou jsme byly v Brightnu na celodenním výletě. Koncem května za mnou přijela na týden mamka. Procestovaly jsme spolu celý Londýn a taky okolí.









Červen byl krásný. S Béďou jsme obuly párkrát kolečkové brusle a projely se Londýnem. Mimo to jsem párkrát pomáhala u Katie ve školce. Byl to pro mě přísun nových zkušeností a taky vědomostí. Krom toho jsme byla s holkama v Thorpe parku.


A je tu červenec. Pro mě celkem smutný měsíc. V půlce července jsem se rozloučila s mojí druhou rodinou, Béďou, kamarády a sbalila si svých pár švestek a odjela zpátky domů. Doma jsem si vyřídila víza do Améru, oblítala všechny doktory a taky jsme si užívala rodinu a kamarády.




V srpnu jsem oslavila mých 21. let. Šťastná to žena, do Ameriky jsem tedy jela už stím, že už můžu pít legálně. Řeknu Vám, že bych asik v 19 či 20 do USA nejela. Tady totiž když nemáte 21 tak jsi ani v blbé hospodě neškrknete. No nicmémě po měsíci válení, občasného nudění a taky úžívání jsem se opět a znovu sbalila a 25.srpna jsem se vydala vstříc novým dobodružstvím za oceán.



Září bylo úžasné. Byla jsem konečně v městě svých snů. Znovu jsem se "zaučovala" do režimu rodiny. Seznámila jsem se s pár kamarády a taky jsem každý víkend strávila na Manhatnu. Koncem září jsem navštívila druhý stát Ameriky a to Massachusetts. Kde jsem strávila prodloužený víkend v Bostnu.








Říjen byl takový všelijaký. Pořád jsem byla vyjevená z toho, že jsem v USA. Navštívila jsem kavárnu přátel s Maruškou. Byla jsem u báráku kde, žila Carrie Bradshaw postava ze seriálu Sex ve městě. Zažila jsem si svojí párty v NYC. Navštívila 3 stát Ameriky a to Pennsylvania, kde jsem strávila krásný prodloužený víkend ve Philadelphia. Vyzvedla dýni a taky zažila můj první Halloween.




V listopadu za mnou přijela má Simonka ♥. Chtěla bych napsat, že jsme jenom chodily po památkach a nenakupovaly. Ale opak je pravdou. Plná skříň a prazdná peněženka, nabyla a zbyla po odjezdu Simči. Abych nekecala tak jsme se Simi něco málo obešly a užily si spoustu srandy. Byla jsem moc ráda, že ji tam mám.




U prosince se trošku zastavím, jelikož jsem napsala poslední článek těsně před Vánoci.
Tyhle Vánoce byli pro mě zátím asik nejtěžší za celou dobu. Ony Vánoce nejsou o dárcích, penězích či kolik cukroví jste napekli nebo snědli. Vánoce jsou hlavně svátky, které prožijete s rodinou a kamarády doma u "rodinného krbu". Sice moje rodinka se ke mě chová hezky a Vánoce jsem měla moc pěkné, ale jak se říká doma je doma.

Abych nezapoměla co jsem dostala a jaké dárky jsem nakoupila??
Domů jsem vyrobila několik Vánočních přání. Dětem jsem koupila knížky a hračky. Rodičům jsem vyrobila Vouchery na 2 bejbáče, disney baňku s fotkou dětí a taky jsem jim nechala vyrobit fotku dětí na plátno, které bohužel ještě nedošlo.

Od rodinky jsem dostala tu slavnou ponožku plnou maličkostí, voňavku, pyžamo a peníze. Z domu mi přišly dva mega velké balíky jak od mamky tak i tety. Samozdřejmě jsou asik obě hluché, jelikož jsem jim říkala ať mi nic neposílají a hlavně né sladkosti. Dostala jsem taky pár krásných přániček od rodiny a mojí nejlepší kamarádky. A abych nezapoměla dostala jsem malinký dáreček tak od mé druhé rodiny.

Přes svátky jsem moc nepracovala, spíše teda vůbec. Děti jsem hlídala jeden večer, jelikož rodiče šli do kina. Na silvestra jsem se potkala s novou holčinou a šli jsme se spolu kouknout na ohňostroj k Broklynskému mostu. Nádherný výlet, krásná atmosféra a taky pořádná kosa. Ohňostroj sice nad Manhatnem nebyl, ale za to byl nad sochou svobody. Videa mám na instagramu.


Rok 2014 mi dal hodně do života, asik nejvíce ze všech. Zažila jsem plno zklamání, ztratila pár přátel, ale taky našla pár o kterých vím, že mě nikdy nezklamou či nepotopí. Našla jsem svojí druhou rodinku, se kterou si sice už nepíšu každý den, ale vím že já jsem u nich a oni u mě v ♥ a vždy jsem u nich vítána. Je pravda, že Katie mi říká ať si udělám kurz(školu) do mateřské školky a vrátím se zpátky. No uvídíme. Mám tolik plánů, že ani nevím kdy to všechno stihnu.

Dodatečně vám všem přeji Krásný Nový rok 2015 a ať je ještě lepší než ten minulý.