Poslední měsíc v Londýně+ odjezd domů

8. srpna 2014 v 11:50 | Niki |  Southfields
Můj poslední měsíc co jsem strávila v Londýně byl naprosto vytížený. Měla jsem nějaké to extra hlídání, do toho jsem byla párkrát ve školce a po večerech jsem měla bejbáče nebo jsem vymýšlela dárky pro rodinku. Kluci byli zlatíčka jako obvykle. Vymýšlela jsem spoustu aktivit, takže to nebylo jenom to nudné hraní si s autíčky, skládání z puzzle nebo hraní pexesa. Hráli jsme vodní války, nové hry na trampolíně nebo takové ty aktivity na zahradě. O víkendech jsem byla s Béďoo nebo dalšíma holkama.

Poslední víkend jsem strávila s rodinkou na venkově (Sandwich) u Katie mum. Mamča Katie bydlí možná 2 minuty od moře, takže naprostá paráda. Navíc má obrovský barák s ještě obrovitánštější zahradou, kde je bazén nebo tenisový kurt. Kdy už jsem u toho tenisu, tak v sobotu jsem si zahrála tenis s Dave. Byl to naprosto skvělý zápas, ve kterém jsem sice prohrála, ale jenom o kousíček. První set jsem si v klídku dala 6:2, u druhého jsem sice vedla 4:2, ale Dave to nějakým zázrakem otočil a vyhrál druhý set 6:4 no a o posledním setu nebudu ani mluvit, protože z mé strany to byl propadák. Takže až za mnou přijedou do ČR tak bude odplata, na kterou musím ještě trénovat. :D

Po víkendu, už na mě padla taková ta smuteční nálada. Furt jsem myslela na to, že už jen 48 hodin a neuvidím je nějaký ten pátek. V pondělí jsem s klukama byla v akvárku. Takový ten poslední výlet se mnou. No shrnula bych to asik tak, že kluci byli více paf, z toho že vidí Big ben než žraloka či obrovskou želvu. Ale tak co snaha byla. K večeru až Dave přišel z práce jsme si rozdali dárečky. Já jim udělala scrapbook (něco jako fotokniha s tím že jsem tam fotky, nálepky a další dekorace lepila já.)Ktomu jsem ještě udělala video a všechny fotky jsem jim hodila na cédéčko. Pak jsem jim ještě koupila mega krabici s puzzletem cars a nějaké malinké autíčka. Kluci z toho byli úplně vedle. Katie a Dejvovi se naprosto líbila ta knížka, pořád mi za ni děkovali. ;-). Já od nich dostala plno dárečků, které mi Alfie pomohl rozbalit Usmívající se Po rozdání dárečků šli kluci na kutě a my se pustili do večeře, kterou jsem vařila já. Katie a Dave si pěkně pošmákli na řízečcích, bramborové kaši a šopském salátu.

V úterý ráno nastal den D a to loučení. Kluci sice věděli, že jedu domů a pak do USA, ale myslím že to moc nepobrali, bobci malincí. Potom když jsme se rozloučili tak se rodinka rodinka vydala na letiště, protože odlétala do Portugalska a u mě nastal čas balení. Nikdy bych nevěřila, že se to do mých mega velkých kufrů nevleze, jelikož až tak moc jsem nenakupovala. No skutečnost byla taková, že jsem ješte ten den jela za béďou s krabicí, kde jsem měla kolečkové brusle a nějaké další věci. Tak tak jsem to všechno narvala, pokecala ještě s kamarádkou, která bydlela kousek ode mě a potom šla spát.a

Ráno bylo nejvíce hektické ráno co jsem kdy zažila.Sice rodinka mi dala prašule na taxíka, ale já se rozhodla ještě něco ušetřit a vydat se tedy metrem. Nooo bylo to asik nejvíc stupidní rozhodnutí co jsem udělala, jelikož po půl hodině cesty s kuframa k metru( btw mi to trvá 5 minut) bylo metro zavřené, které zavřené být nemělo. No v ten moment začala panika. Sice jsem měla 2 a půl hoďky náskok, ale jenom cesta tam trvá hodinku. Do autobusů jsem se nedostala, jelikož ti lidi se rvali na sebe a já s 2 kuframa taškou a batohem jsem se nějak nevešla. Do toho jsem volala Bédi celá ubrečená, že tu asik zůstávám jelikož to nestihnu. No ta se mi snažila zajistit taxíka, ale žádný by to nestihl, protože za 2 hoďky jsem tam měla být. Nakonec nevím co se stalo, někdo asik při mě stál, ale metro se otevřelo. Nooo néééé závada na kolejích se opravila a já nastoupila celá unavená do metra. Do toho všeho se mi u jednoho kufru začala dělat šíleně velká díra, takže jsem to musela nést stylem ať se to moc nedotýká země. No děs. Aby toho nebylo málo tak na Victorii jsem vylezla na špatném východu a ještě k tomu se mi udělala dalš díra na kufru. Když už jsem si říkala, že nic horšího nemůže být tak jsem se dost mýlila. Měla jsme něco málo přes půl hoďky abych se dostala na bus domů. Tak si tak jdu úplně vyšťavená do eskalátorů s kuframa, že už nic horšího nemůže být a hele. Lidi začali běhat proti mě, že fire, fire a že tam to nejde projít. No já myslela, že mě jebne, protože čas mě tlačil a já to musela obejím oklikou. Do toho mě čekala ještě jedna kamarádka co jela se mnou do ČR a taky jsme se s Béďou naháněly kolem Victorie, protože se chtěla rozloučit. Nooo finally jsme se k busu dostaly s 10-ti minutovým s předstihem( to jsem si dala hoďku a půl, že tam budu čekat a koupím si svačinu a nějaké to pití). No nakonec jsem se rozloučila s Béďou a s kamarádkou nasedla do busu.

Cesta byla v pohodě, až na babu, která seděla přes uličku a pořád na nás čuměla a poslouchala a taky na 2 hodinové zpoždění, jelikož v Belgii nějaký taxikář tvrdil, že jsme mu nabourali auto. Já zase stres, že nestihnu pohovor v coolagentu, který jsem měla domluvený a taky schůzku na ambasádě. No nakonec jsem to o chlup všechno zvládla. Vyřídila předodletovou schůzku a taky víza, které už mám doma.

S mýma kuframa.(Rozbitý už vyměněný a vyhozený)

Tímto bych asik uzavřela jednu kapitolu mého života a vrhla se po hlavě na další, která mě už čeká za 17 dní. Yeaahhh :))

Tak zas někdy :) Mějte se fanfárově ;-)
.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama