Srpen 2014

Orientation= školení

28. srpna 2014 v 5:42 | Niki |  USA- NY- první rok
Takže Orientation neboli školení probíhá 3 dny. Jde o to aby au pairs poznaly americkou kulturu, děti, výchovu atd atd. prostě vše o američanech. Kromě američanech tu děláme kurz první pomoci, ke kterému jsme dostaly prohlášení, že jsme ho dělaly. Takže aspoň nějaké plus.

Jak probíhá celý den a taky orientation?

Každé ráno v 6:30 nás probudí recepce, která volá že už máme vstávat. Od 7 se servíruje snídaně stylem švédských stolů. Od vajíček po marmelády, je tam taky na výběr kaše, lupínky, bůlky a taky tousty. Po snídani máme chvli čas než začne dlouhé vzdělávání, které trvá od 8 hodin do 5(včera) dneska jsme dokonce končily v 6.30. Není to trošku crazy? Naše přednášející Sandy- američanka je tak trošku šílená. Nějak mi ani holkám nepadla do oka, asik to bude tou přetvářkou. :D V celém dnu, kdy jenom sedíme ve velké místnosti máme každou hodinu kolem 10 minut volno. Tady když se řekne 10 minut tak je to opravdu 10 né 12 minut jak to bývá doma. Viď mami?? Dneska se nám s holkama stalo, že jsme si šli pro kafe a trvalo to víc než 10 minut, a když jsme přišli pozdě tak už jsme měli talk s naštvanou Sandy o tom jak Host family pozdní příchody nerespektují.

Pak mě taky neskutečně baví jak Sandy zabavuje telefony během školení. Občas prochází uličkami a zabavuje jeden telefon za druhým. Včera my čs au pairs byly nejlepší v maskování telefonů. Dnes mi přišlo jakoby jsme měly špatnou auru. První komu sebrala telefon jsem byla samozdřejmě já. Zjevila se za mnou jako duch ani holky ji neviděly a to si vždycky říkáme, že jde sandy schovejte to. Vzápětí za mnou ho vzala nějaké němce a po němce následovala Marťa. Můžu vám říct, že je to snad nejhorší věc co se může stát. Bez telefonu ani ránu. Hahaha.

Celé školení je takové nudné sice občas jsou světlé chvilky, ale ani zdaleka se to nevyrovná těm nudným. :D

Kolem 12:30 máme hodinovou přestávku na oběď opět švédské stoly (včera to byla mňamka dobré masíčko, tortilky , salát a samozřejmě dezert. Dneska nic mooc- salát, kaše, kuře které teda nestálo za nic, ale za to dezert ten byl výborný- chocolate brownies, carrot cake a ještě jeden, který nevím jak se jmenoval ale byl výborný) Potom opět školení o dalších "užitečných" informacích. V 6.30 (včera 5) konec školení= večeře. Dneska byla docela dobrá výborný salát za to pizza nestála za nic. K tomu byl, ale cheesecake, kterej byl naprosto výborný. Včera jsme si vybraly večeři z jídelního lístku jelikož skoro většina holek jela na výlet do NYC. Já a ještě dvě další holčiny jsme se šli projít kolem hotelu. K večeru jsem pak zalehla a spala.

Dneska jsme měly s čs aupairs poslední delší meeting dohromady. Musím říct, že ty holky naprosto miluju. To není možné jak si rozumíme. Fakt je to super aspoň mám kam jezdit na dovlovené s ubytováním zadarmo. Hahahha :D . Jojo taková Cali-Los Angeles se bude hodin.


Zítra máme další vzdělávání a ve 3 hodinky si pro mě přijede rodinka. To bude sranda to seznamování a všechno dohromady a jáááj už se fakt nemůžu dočkat. :D

Jinak na orientation jsme dostali velkou složku se všemi informacemi ohledně USA, dětí, první pomoci atd. Taky máme stylová Au pair trička a prupisky.


Na otázky tak coo jak je v Americe? co NY? Ještě neznám odpoveď jelikož jsme celé dny zavřené v místnostech a na poznávání NY není moc času. Až to tu skončí což je zítra myslím, že budu v trošku větší civilizaci než tady takže pak podám zprávy.

Mějte se fanfárově. Já jdu spát máme tu půl 12 a vy v čr za chvíli vstáváte do práce. To je hrozné co??? :))


USA- přílet

28. srpna 2014 v 2:32 | Niki |  USA- NY- první rok
25.8.2014

Hahaha tak už jsem v NY. Pořád tomu tak nějak nedokážu uvěřit. Ještě před pár hodinami jsem se loučila s našima a bráchou na letišti a teď ležím v mega obrovské a měkké posteli v naprosto úžasném hotelu.(Doubletree Hilton).




Let byl dlouhý, ale dobrý. Neměli jsme žádné větší turbulence. Letěli jsme v 12:30 z Prahy. Před tím jsme měli check in, odbavení a milión otázek ohledně zavazadel (kdo to balil, byl kufr s vámi po celou dobu apod.) Při nástupu do letadla jsme měli ještě scan zavazadel a sebe jak se to dělá normálně. Ještě pár fotek před odletem a hurááááá Amerika. Jak jsem psala let dlouhý. Za celou dobu jsem shlédla tak 3 filmy a měla asik milión jídla a pití. Letěla jsem s 5 super češkama, takže na nic jsem nebyla sama :D. Super bylo to, že nás v letadle daly vedle sebe. Seděly jsme úplně vzadu uprostřed a z každé strany jsme měly malé děti. Takže jestli nebrečelo jedno, tak brečelo druhé. Taková menší příprava na USA.













Když jsme přistáli, tak nikdo netleskal. Divné, že?? Pak nastala ta horší část a to čekání v mega velké frontě a pak nevím jak to říct, ale asik "celníci", kteří nás klidně mohli i poslat zpátky do USA, nebo si nás někde zavolat. Naštěstí se to nestalo a všechny jsme prošly. Vzápětí jsme si šly pro kufry, které už na nás čekaly. Pak jsme prošly ještě jednou kontrolou, kde jsme odevzdávaly takový papír co jsme dostaly v letadle a pak hurá najít delegátku od Au pair in America. Delegátka byla ochotná jak víte co. Pak přišla další delegátka, která nás poslala si sednout, že čekáme ještě na němky, kterých bylo teda požehnaně.

Po hodinovém čekání, jsme šli na autobus, který byl spešl pro nás. A pak huráááá do hotelu. Cesta trvala asik hodinku a půl. Příjely jsme do fakt krásného hotelu Hilton. Kde jsme v zápětí šli do uvítací místnosti, kde nám řekli co a jak. Daly nám instrukce a pak hurá na véču a pokoje.Na pokoji mám Polku a Italku. Jsou moc milé a bydlíme od sebe kousíček.

Teďka už jdu spát, protože jsem vážně unavená z cesty a časový posun je děs. Vždyť v ČR je kolem 4 ráno.
Měj te se fanfárově

Prázdniny v Česku :))

26. srpna 2014 v 3:52 | Niki
24.8.2014

Tak dneska mi končí moje měsíční prázdniny v Česku a zítra hurá Amerika. Během toho měsíce jsem stihla úřady, doktory, pojišťovnu, zubaře kde jsem byla celkem 6* ano 6* auuu. Snad teď už zubaře neuvidím do té doby než přijedu zpátky. Opravdu bych k zubaři v USA nechtěla, protože to stojí majlant.

První týden jsem byla celkem v šoku. Všichni kolem mluvili česky takže jsem si občas musela dávat pozor na hubu jelikož v Londýně jsem si otevřela hubu a bylo mi jedno o čem je zrovna řeč, protože mi sotva kdo rozuměl. Vůbec se nedivím holkám co přijedou po roce či 2 ze zahraničí a angličtina je pro ně jednodušší na dorozumění. Já sice nějaký přeborník v AJ nejsem (zatím :D), ale ze začátku se mi stávalo , že jsem nevěděla jak to říct v češtině. Za boha jsem si nemohla obědnat kávu v Costě (kde jsem v UK byla pečená vařená), protože jsem prostě nevěděla jak to říct. Občas mi dřív naskakují anglické slovíčka než české. Je to fakt zvláštní pocit.

Pak je taky pro mě neskutečně divné, že kolem mě nejsou mí kluci ušatí. Jak ti mi chybí to není možné. Je to divné jste s nimi 24/7 a najednou kolem vás nejsou. Chybí mi to jak ke mě přišli a objali mě a řekli I love you Niki, I love you Miki. Taky mi neskutečně chybí Katie s Davem to jsou tak bomboví lidi a tak skvělí rodiče. Chybí mi taky moje Béďa, ze kterou jsem si vždyckym pokecala udělala nějaký ten výlet.

Bylo fakt moc hezké vidět rodinu a kamarády a pokecat. Občas mi přišlo jako by se zastavil čas a já si připadala jako bych vůbec nikde nebyla. Za tu dobu jsem stihla i pár výletů. Byla jsem jak na javorníku tak i v Rožnově v zábavném parku. Nějaká ta akcička, oslava, posezeníčko u pivinka nebo volejbálek taky nechyběl. Taky jsem měla "sraz" se třídou ze střední sice to bylo na rychlo ale dorazilo nás asi jenom 5. Čas v Česku jsem si vážně užila, ale kecat nebudu už se těším do Ameriky. Až zažiju nové dobrodružství, seznámím se s novými lidmi apod.



Taky jsem doma oslavila moje 21. narozeniny. Dostala jsem krásné dárečky, 3 dorty wooow (tolik jsem jich neměla ani když jsem slavila 20). Taky mi moje Uk rodinka poslala krásný dáreček a kluci mi zaspívali Happy B-day. Oslavila jsem to jen tak trošku. Popravdě na to oslavování moc nejsem když se nejedná o kulatiny. Takže jen nějaké to posezeníčko.


Rozlučkovou párty jsem taky nedělala, protože jsem dělala minulý rok a tohle beru jako prázdniny. Sice jsme s holkami měly sleepover, ale byla to spíše taková akcička. Já to spíše tak oběhala a rozloučila se jednotlivě. Možná pro někoho je to divné a rozlučku to chce, ale fakt se mi do toho nechtělo, leze to do peněz a hlavně do našeho bytečku se víc jak 15 lidí nevleze.


Zrovna sedím v autě a jedu do Prahy a jen tak přemýšlím, že jedno dobrodružství je za mnou a další přede mnou. Fakt se nemůžu dočkat až budu na Times square nebo Broklynském mostě. Když něco chcete tak si za tím jděte i přes to, že doma necháváte rodinu, přátelé atd. Sice pro některé je to sobecké,ale nechci se ve 40 letech ráno probudit a říct si kdybych tenkrát odjela a bla bla bla. Zatím jsem ráda jak žiju svůj život, protože je to jedno velké dobrodružství a to já prostě miluju.

Před 2 lety jsem si ani nedokázala představit že pojedu do USA tak brzy a tak jak se nám předělával byt taky i můj pokoj tak jsem si tam dala tapetu NYC, s tím že jednou tam fakt budu. Je fakt sranda, že před 2 lety jsem plánovala VŠ a studenský život. Hahaha :D

Když máte sny běžte si za nimi ať to stojí co to stojí.

Snad teď už budu mít více času psát častěji.

Mějte se fanfárově a příště už z Ameriky Byeee :))

Poslední měsíc v Londýně+ odjezd domů

8. srpna 2014 v 11:50 | Niki |  Southfields
Můj poslední měsíc co jsem strávila v Londýně byl naprosto vytížený. Měla jsem nějaké to extra hlídání, do toho jsem byla párkrát ve školce a po večerech jsem měla bejbáče nebo jsem vymýšlela dárky pro rodinku. Kluci byli zlatíčka jako obvykle. Vymýšlela jsem spoustu aktivit, takže to nebylo jenom to nudné hraní si s autíčky, skládání z puzzle nebo hraní pexesa. Hráli jsme vodní války, nové hry na trampolíně nebo takové ty aktivity na zahradě. O víkendech jsem byla s Béďoo nebo dalšíma holkama.

Poslední víkend jsem strávila s rodinkou na venkově (Sandwich) u Katie mum. Mamča Katie bydlí možná 2 minuty od moře, takže naprostá paráda. Navíc má obrovský barák s ještě obrovitánštější zahradou, kde je bazén nebo tenisový kurt. Kdy už jsem u toho tenisu, tak v sobotu jsem si zahrála tenis s Dave. Byl to naprosto skvělý zápas, ve kterém jsem sice prohrála, ale jenom o kousíček. První set jsem si v klídku dala 6:2, u druhého jsem sice vedla 4:2, ale Dave to nějakým zázrakem otočil a vyhrál druhý set 6:4 no a o posledním setu nebudu ani mluvit, protože z mé strany to byl propadák. Takže až za mnou přijedou do ČR tak bude odplata, na kterou musím ještě trénovat. :D

Po víkendu, už na mě padla taková ta smuteční nálada. Furt jsem myslela na to, že už jen 48 hodin a neuvidím je nějaký ten pátek. V pondělí jsem s klukama byla v akvárku. Takový ten poslední výlet se mnou. No shrnula bych to asik tak, že kluci byli více paf, z toho že vidí Big ben než žraloka či obrovskou želvu. Ale tak co snaha byla. K večeru až Dave přišel z práce jsme si rozdali dárečky. Já jim udělala scrapbook (něco jako fotokniha s tím že jsem tam fotky, nálepky a další dekorace lepila já.)Ktomu jsem ještě udělala video a všechny fotky jsem jim hodila na cédéčko. Pak jsem jim ještě koupila mega krabici s puzzletem cars a nějaké malinké autíčka. Kluci z toho byli úplně vedle. Katie a Dejvovi se naprosto líbila ta knížka, pořád mi za ni děkovali. ;-). Já od nich dostala plno dárečků, které mi Alfie pomohl rozbalit Usmívající se Po rozdání dárečků šli kluci na kutě a my se pustili do večeře, kterou jsem vařila já. Katie a Dave si pěkně pošmákli na řízečcích, bramborové kaši a šopském salátu.

V úterý ráno nastal den D a to loučení. Kluci sice věděli, že jedu domů a pak do USA, ale myslím že to moc nepobrali, bobci malincí. Potom když jsme se rozloučili tak se rodinka rodinka vydala na letiště, protože odlétala do Portugalska a u mě nastal čas balení. Nikdy bych nevěřila, že se to do mých mega velkých kufrů nevleze, jelikož až tak moc jsem nenakupovala. No skutečnost byla taková, že jsem ješte ten den jela za béďou s krabicí, kde jsem měla kolečkové brusle a nějaké další věci. Tak tak jsem to všechno narvala, pokecala ještě s kamarádkou, která bydlela kousek ode mě a potom šla spát.a

Ráno bylo nejvíce hektické ráno co jsem kdy zažila.Sice rodinka mi dala prašule na taxíka, ale já se rozhodla ještě něco ušetřit a vydat se tedy metrem. Nooo bylo to asik nejvíc stupidní rozhodnutí co jsem udělala, jelikož po půl hodině cesty s kuframa k metru( btw mi to trvá 5 minut) bylo metro zavřené, které zavřené být nemělo. No v ten moment začala panika. Sice jsem měla 2 a půl hoďky náskok, ale jenom cesta tam trvá hodinku. Do autobusů jsem se nedostala, jelikož ti lidi se rvali na sebe a já s 2 kuframa taškou a batohem jsem se nějak nevešla. Do toho jsem volala Bédi celá ubrečená, že tu asik zůstávám jelikož to nestihnu. No ta se mi snažila zajistit taxíka, ale žádný by to nestihl, protože za 2 hoďky jsem tam měla být. Nakonec nevím co se stalo, někdo asik při mě stál, ale metro se otevřelo. Nooo néééé závada na kolejích se opravila a já nastoupila celá unavená do metra. Do toho všeho se mi u jednoho kufru začala dělat šíleně velká díra, takže jsem to musela nést stylem ať se to moc nedotýká země. No děs. Aby toho nebylo málo tak na Victorii jsem vylezla na špatném východu a ještě k tomu se mi udělala dalš díra na kufru. Když už jsem si říkala, že nic horšího nemůže být tak jsem se dost mýlila. Měla jsme něco málo přes půl hoďky abych se dostala na bus domů. Tak si tak jdu úplně vyšťavená do eskalátorů s kuframa, že už nic horšího nemůže být a hele. Lidi začali běhat proti mě, že fire, fire a že tam to nejde projít. No já myslela, že mě jebne, protože čas mě tlačil a já to musela obejím oklikou. Do toho mě čekala ještě jedna kamarádka co jela se mnou do ČR a taky jsme se s Béďou naháněly kolem Victorie, protože se chtěla rozloučit. Nooo finally jsme se k busu dostaly s 10-ti minutovým s předstihem( to jsem si dala hoďku a půl, že tam budu čekat a koupím si svačinu a nějaké to pití). No nakonec jsem se rozloučila s Béďou a s kamarádkou nasedla do busu.

Cesta byla v pohodě, až na babu, která seděla přes uličku a pořád na nás čuměla a poslouchala a taky na 2 hodinové zpoždění, jelikož v Belgii nějaký taxikář tvrdil, že jsme mu nabourali auto. Já zase stres, že nestihnu pohovor v coolagentu, který jsem měla domluvený a taky schůzku na ambasádě. No nakonec jsem to o chlup všechno zvládla. Vyřídila předodletovou schůzku a taky víza, které už mám doma.

S mýma kuframa.(Rozbitý už vyměněný a vyhozený)

Tímto bych asik uzavřela jednu kapitolu mého života a vrhla se po hlavě na další, která mě už čeká za 17 dní. Yeaahhh :))

Tak zas někdy :) Mějte se fanfárově ;-)
.

Thorpe park 14-15.6.2014

8. srpna 2014 v 0:52 | Niki |  Southfields
Naprosto skvělý víkend strávený v Thorpe parku. Tenhle výlet patří zatím mé nejlepší zážitky. Ikdyž je to už nějaký ten týden zpátky tak mám pocit jakoby to bylo včera. Kdo neví co navštívit v Londýně nebo okolí tak já rozhodně doporučuji Thorpe park. Je to asik hoďka vlakem z Waterloo a pak cca 15 minut busem, který stojí přímo u vlakového nádraží, takže se nelze ztratit. Sice vlak už není v zóně pro oyster card ani travel card, ale když omylem narazíte na revizora neuškodí si zahrát blbce stylem, že jsem to fakt nevěděl. Za mě tedy koupit travel card (nedobíjet oyster protože turnikety tam nejsou a za moc hodin nečinosti na kartě se strhává hodně liber, vím o čem mluvím) a při případném revizoru zahrát divadýlko. Tak teď tedy o Thorpe parku.



Na obrázku můžete vidět všechny atrakce jak malé tak i ty větší. Pro mě top 1 je SAW (podle toho hororu). Pro představu jak se asik cítite v SAW se můžete kouknout tady. No není to úžasný?? Sice pro mě SAW byla jednička, ale ostatní atrakce taky nebyli k zahození.

První den jsme s holkama obešly ty nejvíce adrenalinové. Naše první atrakce byla THE SWARM. Haaa já byla natěšená jako malá. Ve frontě jsme si vystáli něco kolem 45 minut. No děs. Když jsme už byli na řadě tak mé nadšení trochu opadlo a chtěla jsem vzít nohy na ramena. Niméně jsem to neudělala a zažila jsem své 3 minuty plné adrenalinu a obav co když se něco stane. Naštěstí jsem to přežila a s chutí jsem šla na další.

Ani jsem se nanadála a 8 hodin bylo za náma a jelo se domů, respektive já jela domů, protože jsem měla domluvený bejbáč u jedné rodinky.



Ze soboty na neděli u mě přespala Péťa, protože na druhý den jsme šli znovu směr Thrope park. Sice jsme už jenom jely dvě, ale myslím že jsme si to maximálně užily, protože bylo méně lidí, což znamená malé fronty. Spolu s Péťou jsme obešly všechny atrakce, některé i dvakrát.


Den se chýlil ke konci a my musely před zavíračkou odejít, jelikož Peťa měla buklej vlak zpátky do Colchestru.
Na konci jsme se obě shodli, že to bylo naprosto úžasné, ale že by jsme už znovu něchtěli jelikož ke konci už to bylo slabší. Myslím tím to, že s adrenalinem jsme už neměli problém. Už jsme tak trochu jiný level. Takže jsme si řekly, že v v USA zajdeme na lepší. Hahaaa :))

To by asi bylo vše o Thorpe parku. Omlouvám se, že jsem to tak zkrátila.

Nemesis Inferno. Jedna z lepších atrakcích.

Kdyby se někdo chtěl kouknout na více fotek tak může tady.

Mějte se fanfárově :)

Jsem zpátky

1. srpna 2014 v 17:18 | Niki
Wooow, nedokážu uvěřit, že už to jsou skoro 2 měsíce co jsem nenapsala žádný článek. Ten čas tak rychle běží, že to není možné. V rychlosti jen sdělím, že už jsem zpátky doma. Asik bych kecala kdybych, řekla že mi to tam nechybí. I když Londýn jsem si nějak nezamilovala, tak Béďa a moje rodinka ho udělali nějak spešl. Kluci mi nehorázně chybí. Jsem s nimi denodenně v kontaktu noo spíše s Katie, vím co se tam děje když tam nejsem. Posíláme si fotky, hlasové poznámky atd. Zrovna teď hledají novou au pair. Můžu jen říci, že další au pair bude nejvíce šťasná jestli dostane ten job.

Jinak já už jen 24 dní a budu si žít svůj American dream. Jak já se těším to není ani možné. V dalších dnech budu přidávat příspěvky jak probíhal můj život od doby co jsem naposledy napsala článek. Jestli jsou tu nějací čtenáři, kteří čtou či četli můj blog pravidelně tak se omlouvám, že mi to tak dlouho trvalo napsat další článek/články. Asik odrbaná fráze, ale nestíhala jsem. :)

Mějte se fanfárově