Přesouvání blogu

4. března 2016 v 14:45 | Niki
Zdravíčko,

Konečně jsem všechno dala do kupy a vytvořila nový nový blog :)


Je ode dneška funční. Budu se snažit přidávat články častěji. Do toho jsem se rozhodla vytvořit youtube kanál, který je v angličtině :))

Snad se bude líbit :)) Mějte se krásně
Niki
 

Šťastné a Veselé Vánoce

24. prosince 2015 v 11:40 | Niki |  USA- Hawaii- druhý rok
Přeji Vám všem Krásné a Veselé Vánoce, bohatého Ježíška. Letos slavím Vánoce poprvé v teple a řeknu Vám, že jsem z toho celá paf. Pořád tomu nějak nemůžu uvěřit. Dneska bych si klidně těch 28 stupňů vyměnila za čepici a bundu. Krásně to oslavte s rodinou, kamarády nebo s drahými polovičkami. Ač cestování a žití v jiné zemi je super tak na Vánoce je vždycky nejlepší být doma.

Krásné Vánoce Vám všem :))

Vánoce jsou za rohem

5. prosince 2015 v 23:10 | Niki |  USA- Hawaii- druhý rok
Tak a máme tu prosinec. Kdyby mi to kalendář sám neprozdradil a já neviděla výzdoby okolo tak to ani nevím. Tohle jsou mé první Vánoce v teple. Mé pocity jsou smíšené. Nevím co si myslet. V hlavě se mi tvoří plno otázek. Proč se hrají koledy? Proč zdobíte ty stromky? Výzdobené baráky? Ony jsou Vánoce? Pořád mi nedochází, že ony ty Vánoce se slaví i v teple. Je to pro mě velký nezvyk, protože celý život jsem o Vánocích byla navléknutá jako sněhulák. A tady? kraťasy a tílko stačí. Né, že bych si stěžovala to néééé, ale musím přiznat, že mi to trošku chybí- chodit jak už zmiňovaný sněhulák.

Dárky zatím žádné nemám a abych pravdu řekla tak i ty nápady ne. Pro kluky nějaké hračky, ale co koupit HD..? Vůbec netuším. Jakékoliv rady uvítám. :)) Před pár dny jsem dokončila vánoční přání, které tradičně budu posílat domů. Teď jenom otázka jestli dojdou domů včas. Cca 2 měsíce zpátky jsem posílala přes 20 pohledů a ještě zatím žádný nedošel. Nevím, jestli z Hawaie mají nějakou spešl slymačí delivery.

Abych trošku odbočila od Vánoce, tak Vám řeknu pro mě mega nejlepší zprávu za posledních xxx dní. A to je ta, že jedu na mainland(na pevninu). Jupííí jou.. :)) Vemu to hezky od začátku, Takže tedy.. Můj původní plán byl, že celý rok budu na Hawaii, a budu ehm..šetřit na můj cestovní měsíc, který si užiju s plnou parádou. Po skoro 4 měsících tady Vím, že budu ráda když se podívám, aspoň na ty oblíbenější položky mého xxx dlouhého seznamu. Co Vám budu povídat, je tu draho :/ a já si chci Hawaii užít s plnou parádou. Už mě vážně nebaví počítat každý dolar a myslet pořád na to kolik musím našetřit. Takže jsem si řekla, že na to prdím a uvidím jak se věci budou mít. Během mého roku tady si chci splnit můj největší sen, který už mám od dětství a to plavání s delfíny ♥ pak si chci skočit z helikoptéry aneb Skydiving a k neposlední řadě si chci koupit nový počítač, jelikož se mi ten můj porouchal. Upss.

Jak tak koukám, pořád jsem se nedostala k tomu k čemu chci. Ano, ano, ano Jedu, teda spíše letím na pevninu. Jak too.??Věc se má tak, že jeden večer přišel za mnou HD s tím, že jede s klukama do Colorada-lyžovat a že jsem vítáná. Byla jsem moc ráda, že mě pozval, to nééé že ne. Ono do Coloráda bych strašně moc chtěla a stát na prkně taky, ale do té zimy a sněhu mě nikdo nedostane kor když k tomu nemám žádné zimní věci. Potom, ale pokračoval, s tím že kdybych s nimi nechtěla tak to vůbec nevadí, že mi koupí letenku na pevninu, kde budu chtít. ÁÁÁÁÁÁÁÁ....:)) Jakmile mi tohle řekl, tak první co se mi zobrazilo před očima byla Simča, která je v San Franciscu (prodloužila na druhý rok v Cali). Takže tradáááá jedu za Simi do SF 30 prosince:)) tedy 29 večer s tím že 30 budu v SF a zpátky do ráje se vracím 4 ledna :)) Během té doby co budu se Simi tak pojedeme slavit nový rok do Vegas ♥ a po cestě bysme mohly stihnout i nějaké ty známé památky :)

Jinak co se děje na Hawaii..?? :)) Pořád něco :)) Přes týden hlídám, chodím na pláž, do posilky, dávám hiky, koukám na filmy, seriály, prdím na blog :/, atd.. :))


Každý víkend mám naplánovaný týden dopředu :)) Měsíc zpátky jsme byli na color run :)) týden potom jsme dali hike, byli na pláži, kde jsme plavali s želvama a večer jsme to zakončili v baru :)) Další víkend ve vodním parku, na párty, další hike atd :)) Prostě se pořád něco děje a já doma na zadku nesedím za což jsem mega ráda :))







Týden zpátky jsme slavili Díkuvzdání :)) HD mě pozval k svojí mámě, což bylo fakt milé a já si toho opravdu vážím, ale odmítla jsem. Měla jsme už naplánované díkuvzdání s kamarády. Přítel moji kamarádky má barák, kde jsme to oslavili společně. On pozval svoje kamarády a kamarádka zase svoje. Každý donesl něco na zub a on udělal krocana :)) Byla to paráda, kecali jsme, tančili, hráli beer pong (ve kterém jsem už profík).


Život na Hawaii si užívám jak to jen jde. Vím, že se budu opakovat, ale já to tady miluju a cítím že jsem se našla ♥
To by bylo k dnešnímu článku všechno :))
Mějte se moc krásně
Niki
 


Halloween podruhé

5. listopadu 2015 v 22:30 | Niki |  USA- Hawaii- druhý rok
Halloween je jeden z nejlepších a taky nejoblíbenějších svátků v Americe. Každý rok, poslední den v říjnu se xxxxx lidí převlíkne do různých kostýmů a poté vyrážejí strašit do ulic. Pro děti je Halloween druhým nejoblíbenějším dnem v roce (první jsou Vánoce) a to proto, že dostanou tolik sladkostí kolik si jenom vykoledují (Nevím jak to slovíčko přesně je, ale Víte co myslím, že? :) ) Vykoledují si je tak, že chodí trick or treat- neboli barák od baráku klepou na dveře s tím, že chcou sladkosti. Kdo už je starší a taky může legálně v USA pít (taky nemusí) tak chodí na Halloweenské párty, kterých je v tento den požehnaně.


Trošku jsem si nedokázala představit Halloween na Hawaii. Nevím proč, možná kvůli počasí a taky možná proto, že jsem víceméně za celou dobu viděla všudy všeho 5 ozdobených baráků. Sice jsem v obchodech viděla hodně věcí ohledně Halloweenu, ale určitě jich nebylo tolik jako v NY. Možná jak tak nad tím stále přemýšlím, tak asi to počasí má na tom největší podíl. Ono jak tu je pořád léto a 26-32 stupňů tak mi to ani nepřijde, že ten čas tak rychle utíká a že je vlastně dneska už Listopad.

Nicméně Halloween na Hawaii byl naprosto úžasný. Byla to mega změna oproti NY, kde mi byla hlavně zima. Tady mi bylo možná i trochu vedro v tílku a sukni.


S holkama jsme se domluvily, že Halloween půjdeme slavit do Waikiki- nejznámější místo na Oahu. Kolem 9 jsme si daly sraz u Pamely (Italka), kde jsme se nachystaly, oblékly, nalíčily a taky něco popily a po desáté jsme si objednaly Uber (něco jako Taxi) a vyrazily jsme do víru Hawaiského. Tolik lidí na jednom místě jsem snad na Hawaii ještě neviděla. Každý koho jsme potkaly měl na sobě masku. Některé kostýmy byly naprosto úžasné. Je to až k neuvěření jak se někdo může tak sladit. První skupinku co jsme potkaly byli Mario a jeho kamarádi, dále stádo krav či minoně. Tyhle masky byly prostě top. Narazily jsme taky na hodně Upírů, různých strašidel, zombie a dalších xxx masek, které byly taky úžasné. Moje nejnejoblíbenější maska byla postavička Mimoně, který byl celý z nafukovacích balónků. Ta práce na tom, to jak fakt klobouk dolů.







Celkový večer byl naprosto úžasný. Budu se asi opakovat, ale ta atmosféra tady je něco neuvěřitelného. Lidi jsou zlatí, přátelští a tolik vojáků na jednom místě snad nikde není :D.



Kolem 8 ranní jsme si hodily ještě selfíčko na pláži a potom jsme chytali ranní autobus domů.


To by bylo k dnešnímu článku všechno :))
Mějte se krásně
Niki

Hikes in Hawaii

26. října 2015 v 10:15 | Niki |  USA- Hawaii- druhý rok
Konečně mě zase ovládla psací nálada a já přicházím se slibovaným článkem :))

Už od mala jsem lozila po horách, lesích a s rodinou a kamarády jsme dávali všelijaké túry. Nikdy mě to moc nebavilo. Byla jsem líná a taky to pro mě byla nehorázná nuda. Nejhorší túry byly na Radegast, kde jsem jako malá byla skoro každý rok. Ono výšlap k té velké soše byl jednoduchý a i celkem zábavný, ale potom nastala ta nudná část a to pěšky až k pomníku Cyrila a Metoděje. To jsem vždycky umírala. Jediná záchrana byla, že kousek od pomníku je hospoda, kde mají ten nejlepší řízek co jsem kdy měla.

ANO, Já která moc v lásce výšlapy neměla, teď dává jeden za druhým :)) Já naprosto miluju lození tady na Hawaii. Ta příroda, atmosféra a duch tohohle ostrova je prostě něco ♥. Slunečno, zamračeno či deštivo nezáleží jak se počasí na mě/nás zrovna ten den usměje, pokaždé to má něco do sebe.

7. Diamond head
Tohle místo, je známé asik tak jako socha svobody v New Yorku. Každý, kdo závítá na Oahu, by měl navštívit tohle to místo. Krásný výhled na celé Honolulu, jednoduchý hike, který trvá cca 30 minut nahoru a 25 dolů a k tomu je dostupný i bez auta, jelikož tam jezdí autobus :))



Pár schodů na závěr

Další známý hike, který je pro ty více zdatné. Neříkám, že by to méně zdatný nedal, ale vím že to není jednoduchý se dostat nahoru. Hike je složený jenom se schodů, takže když šlapete nahoru dáváte jeden schod za druhým. V půlce je teda takový menší most, na kterém si musíte dát bacha aby jste nešlápli vedle. Dostat se na vrcholek a unášet se tímhletím krásným pohledem mi trvalo 45 minut. My hérečky jsme to šli kolem poledne, kdy to slunko pařilo nejvíce.





Když navštěvujete Hawaii, tak by jste rozhodně neměli promeškat jak západ tak i východ slunce. Je to totiž naprostá nádhera. Sice ráno si musíte trošku přispat, ale když později vylezete a koukáte se na východ slunce tak na to brzké vstávání rychle zapomenete. Východ slunce je naprostá je prostě něco. Já jsem teda magor co se týče východu a hlavně západu slunce. Kdo mě sleduje na Instagramu, tak ví, že je to jeden západ slunce za druhým. Já za to, ale prostě nemůžu. Miluji se dívat na to jak se barvy během pár sekund, minut změní. Tenhle hike byl jednoduchý a na vrcholu jsme byli za krásných 30 minut. :))





Tenhle hike, byl cestou tam totální brnkačka a cestou zpátky div jsem nevypustila duši. Kalauao vodopády se skrývají v Keaiwa Heiau národním parku, který je fakt krásný a dokonce se tam dá i kempovat, což do budoucna určitě využiju. Miluju, když je něco schované v lesích a občas musím přeskakovat, podlízat nějaké ty kořeny stromu či se přidržovat provazu. Přesně takový hike je tenhle:)) Když jsme konečně došli na místo byla to jak jinak než parádička, voda byla průzračná a dokonce se do ní dalo i skočit. Já chvilku teda váhala jestli jo či ne, ale nakonec mi to nedalo a skočila jsem..:))


Jak jsem na začátku psala o tom, že na počasí až tak moc nezáleží, tak možná při výšlapu na vodopády trochu jo. Ono, když se chcete koupat, tak si to rychle rozmyslíte jestli do té vody půjdete nebo ne. Né, že bych byla nějaká fajnovka nebo tak, to vůbec, já jsem někdy pořádná posera. Nikdy totiž nevíte co v té vodě je, když je kalná že jo..?Nicméně hike byl úžasný, trošku jsme odcházeli jako prásátka, která právě měla radovánky v bahně ale coo..?:D nejsme přeci béčka :)) Určitě tady musím zajít znova, abych se shoupla na lijánech které tam jsou :))




To by bylo k dnešnímu článku všechno :) Snad se Vám aspoň trošku líbil :)) Přeji Vám krásný start do nového týdne

Mějte se krásně :))
Niki

PS: Na názvech stezek jsou odkazy na videa :))

Život au pairky na Hawaii

13. října 2015 v 3:31 | Niki |  USA- Hawaii- druhý rok
Hawaii je naprosto dechberoucí. Nikdy předtím jsem se necítila tak svá jako právě tady. Den za dnem poznávám nové taje tohoto ostrova a cítím, že právě Hawaii je mé místo.


Život au pair na Hawaii, se může zdát jako idylka. Což oto ona to je, až do té doby než zjistíte, že dětičky můžou být někdy náročné. Mohla bych s klidným pocitem na duši říct, že jsem už zažila docela dost za ty necelé 3 roky au pairování a že jsem poznala docela dost dětí. Každým dnem se, ale nestačím divit, co hlídám právě tady. Už po měsíci a půl vidím rozdíl mezi rozvedenými rodiči či nerozvedenými. Jelikož bydlím a pracuju pouze pro HD, tak bohužel nevím, jak se děti chovají u své mamky doma. Bohužel, ale vidím to jak se chovají, když přijedou právě od ní. Jsou jak utržení z provazu. Jak jsem se dozvěděla, tak jejich máma nemá u kluků žádnou autoritu. A jelikož ona nemá žádnou autoritu u nich tak tím pádem všechny ženy okolo ji nemají taky. Někdy je to docela dost náročné. Ono slyšet you are f*cking shit není zrovna nejhezčí. Nicméně, když jsou kluci u táty, tak jsou podstatně lepší, než když přijedou od ní. HD má pravidla a hlavně autoritu, která je u těchle těch kluků zapotřebí. Je docela dost těžké si s nimi vytvořit vztah, když pořád pendlují od mamky k taťkovi a naopak. Sice s nimi jsem přes týden každy den, ale víceméně s nimi dělám jenom úkoly či jsem řidičem. Čas na nějaké hrají apod. tak nezbývá čas, což mě i trošku mrzí, jelikož mám plno nápadů co s nimi dělat ve volných chvílích a hlavně je to jeden z mnoha způsobů jak si právě takový vztah vytvořit.

Poslední dobou čím dál tím víc přemýšlím co je lepší.. Jestli pracovat každý den od nevidím do nevidím s hodnými dětmi,či jen 3-5 hod s těmi né třikrát poslušnými.?? Ono je to asi dost individuální. Na jednu stranu mi chybí si pohrát a zabavit děti, ale na tu druhou jsem strašně ráda, že mám tolik volného času pro sebe.


Jsem mega moc ráda, že mám takového HD jakého mám. Je naprosto férový, věří mi a hlavně to se svými kluky umí. Trošku jsem si musela zvyknout na to, že nevařím, jelikož se věnuju domácím úkolům. WTF...?? V NY jsem dělala véču, dohlížela na úkoly a k tomu ještě sledovala malého jak pobíhá po baráku. Pokaždé, když HD přijede z práce vaří něco nového a žádné polotovary to nejsou! Taky jsem si tu musela zvyknout na to, že musím spomalit. V NY jsem stíhala/nestíhala a tady mám vždy milión času. Například- Dělání svačiny jsem měla za 5 minut hotové, tady na to mám minimálně 25.

Abych trošku odbočila od rodiny, tak Vám povím co dělám ve volém čase kterého mám teď požehnaně.

Nikdy jsem nebyla gym person. Chození do posilovny mi přišlo zbytečné, když můžu posilovat doma. Představa, že se na mě budou dívat další lidi mi přišla divná (divná proto, že jsem se styděla) a hlavně mi bylo mega moc líto vyhodit za to tolik peněz. Jednou jsem si, ale sedla a projížděla různé membership v posilovnách a zjistila jsem že tam mají i různé class (spining, jóga, atd..), které jsou už v ceně. Takže 2 týdny zpátky jsem se teda odhodlala a vyřídila si zdarma vstup na 3 dny. Hned ten den mi volali, že ať se zastavím a oni mi všechno vysvětlí atd.. Nakonec jsem se upsala na membership. Dokonce jsem se i tak nějak odhodlala zkusit, trenéra, který mi sestaví cvičební plán a trošku pomůže se všemi cviky co neznám. Zatím, tam chodím 2 týdny a už teď můžu říct, že stydlivost opadla, začínám se cítim daleko lépe a hlavně cvičím proto, že chci a ne proto že musím. Uvidíme jak mě to nadšení dlouho vydrží. Zatím jsem promeškala z 10 dnů jeden, a to proto, že jsem byla mega unavená a byla jsem na hiku.


Dále se snažím poznávat ty nádherné taje tohohle ostrova. Od posledního článku jsem byla na dalších 5. hicích. Každý měl něco do sebe. O tom se, ale rozepíšu v dalším článku :))


Zjišťuju čím dál tím víc, že ačkoliv jsem kdekoliv tak stejně nejvíce záleží na lidech, které máte kolem sebe. Jsem nesmírně ráda, že právě v tomhle ráji jsem našla lidi se kterými si mega moc rozumím. Já jsem typ, že jsi s každým nesednu, ale tady jsem si sedla zatím ze všemi, až teda na jednu osobu, kterou prostě nemůžu přenést přes srdce ať se snažím co se snažím. Kdybych jí potkala na pevnině v USA tak, se s ní sejdu jednou a čau. Tady je to trošku složitější, jelikož je nás tu fakt málo. Prostě já němky moc nemusím.




Chodím chytat bronz na pláž, hrát volejbal s Pamelou (Italská au pair- Tuhle holku naprosto miluju. Její přízvuk, jak se vyjadřuje a celkově ona je naprosté zlatíčko) či chodím do oceánu. Zrovna dva dny zpátky, když jsme blbli ve vodě, tak Bea (brazilka) říká- co to tam jeee??? Ne fakt co to tam je..?? Asi si dokážete představit naši reakci, rychlého úprku z vody. Nakonec co Bea viděla nebyl žralok, ale něco jako fáborka, která označuje, že se tam někdo potápí. Nicméně pak nastala debata o tom, že zrovna den předtím na North Shore, byl útok žraloka na surfaře. Bohužel, surfař přišel o nohu a taky o prsty, když se snažil bránit. Chudák :/// Když mi to říkali tak já nechápala, že to té vody vůbec vlezli. Já kdybych to věděla předtím, tak mě v ní nikdo neuvidí. K tomu mě vede i to, že ač má touha po surfaření je veliká, tak už teď vím, že surf si kupovat nebudu a jenom to vyzkouším někde na bezbečném místě.


Zase jednou jsem se rozepsala. Moc nemám ráda psát o tom, jak je rodina taková maková. Spíše většinou píšu jen to dobré. Teďka mi to, ale nedalo a konečně jsem se musela z toho pocitu vypsat. Onooo taky i proto ať si nevyslíte jak se tu mám královsky. Vždycky někde je něco. Jak tady, tak i v NY (kde jsem myslím o tom ani vůbec nepsala) i v Londýně něco bylo. Nikdy to není pohádkové jak se zdá. Každá au pair to nemá jednoduché a to jenom proto, že žije a stará se o cizí děti/lidi. On ten program a celkově au pair o tom celém je. Poznávání kultury, nových lidí, žití s cizími lidmi atd..

Co už teď Vím je, že za 10 měsíců a pár dní věším au pair kariéru na špendlík. Chci mít svůj život- tím myslím, nebydlet s šéfem, nemít takový ten divný pocit zajít si do kuchyně, nakoupit si to na co zrovna mám chuť, nemít divný pocit, když si něco beru z ledničky a přemýšlím nad tím, jestli to není něčí svačina.

Už teď mám plány do budoucna a jestli nepotkám nějakého prince na bílém koni tak si za nimi půjdu ať to stojí co to stojí :))

To by bylo k dnešnímu článku všechno. Zkusím napsat další článek co nejdříve. Ono důvod proč nepíšu tak jak bych chtěla je hlavně ten, že nemám inspiraci, chuť, pořád někde lítám a taky proto, že začali zase všechny moje pořady co sleduju- Amazing race, Survivor, Ulice, X factor, America´s Next top model a Vampire diaries. Loool je jich fakt dost.

Mějte se moc krásně
Niki

Měsíc na Hawaii

25. září 2015 v 11:31 | Niki |  USA- Hawaii- druhý rok
Aloha :)

Dneska po strašně dlouhé době mám chuť něco napsat. Už od rána přemýšlím čím bych měla začít, jelikož od posledního článku se toho odehrálo až až. Takže tady to máte. :))

Den za dnem jsem více a více vděčná za to, že zrovna já byla ta "šťastná" a ocitla se na ostrově plném nových dobrodružství. Ono je nás tu přece jenom 15 aupairek a xxxxxx v programu a že zrovna já dostala tuhle šanci..?? Pořád tomu nemůžu uvěřit.

Za měsíc jsem tady zažila varování o hurikánech či tsunami, byla jsem zaseknutá 3 hodiny v koloně (přičemž cesta tam trvá 20 minut) a k tomu nám tu pršelo 5 dní v kuse což je prý neobvyklé. Celkem mazec na tak krátkou dobu nemyslíte..?:)

Od posledního článku jsem taky byla na 4 výšlapech, které mi daly pěkně zabrat. Začínám si uvědomovat, že moje fyzička už není taková jak bývala. To abych s tím začala něco dělat.

Tady jsou místa, kde jsem byla :))

1. Keana point. Nejzápadnější bod ostrova. Stezky parádní, né nějak moc náročné za to to sluníčko přímo zabiják. video


2. Pu´u Pia trail- Tahle stezka se nezdá nějak moc náročná do doby než si místo normální trasy dáte zkratku, u které málem vypustíte duši. Výhled máte na Honolulu a taky na hory kolem Vás.


4. Olomana trail- Tak tenhle hike byl pro mě zabiják. Šla jsem to s kamarádkou, která už je vycvičená a pak taky s 2 vojákama. To si asi dokážete představit jakým tempem jsme šli. Po 20 minutách jsem dala jednu přestávku, pak další a další. Ani nepočítám kolik jich bylo. Káťa mě uklidňovala a nabíjela tím, že výhled je dechberoucí. Když jsme po více než 2 hodinách vylezli na vrchol, tak jsme se ocitli uprostřed velkého mraku. Takže místo krásného výhledu jsme měli kolem sebe jenom bělo.

f.č 1-takový jsme měli výhled f.č2- a takový měl být

5. Manoa falls- tomu se ani výšlap nedá říct. Spíše taková procházka lesem. Tohle místo je docela dost známé a tak turistů nebyla nouze.Video vodopádu a okolí




6. Makapuu tide pool trail- Aneb bazénky v moři. Kdybych si před tímhle hikem den předem nestříhala nehty tak bych asi řekla, že to byl jeden z nejhezčích. Bohužel opak je pravdou a já zažila naprosté muka. Ponaučení pro příětě..? Nikdy si nestříhat nehty před výšlapem.




Kromě chození po horách, skálách atd... se taky snažím chodit mezi lidi. Poznala jsem tu kolem 7 au pair a všechny jsou moc milé a taky cítím, že to s nimi bude skvělý rok. Např. Jsme minulý týden měli house party u přítele z jedné au pair. Párty byla naprosto mega úžasná. Super lidi, atmosféra, muzika a tolik srandy jsem už dlouho nezažila. Tento týden chystáme kajaky, opalovačku, volejbal, grilovačku atd. Tak snad nám to vyjde a bude to super :)



To by bylo k dnešnímu článku asi všechno :))
Mějte se krásně a zase někdy
Niki

Aloha

12. září 2015 v 13:48 | Niki |  USA- Hawaii- druhý rok
Zdravíčko,

Tak konečně jsem si udělala čas na napsání prvního článku z Hawaie. Nemůžu uvěřit, že už jsem tu skoro 3 týdny. Ten čas letí rychlostí blesku. Zkusím jsem napsat pár řádků o mém příletu, seznámení a o mých prvních dnech na ostrově Oahu.


Takže.. Let z La na Hawaii trval kolem 6 hodin. Letěla jsem s Deltou a všechno bylo naprosto v pořádku. Byla jsem dost překvapená, že jsme měli na sedadlech televizi a mohli jsme tak celou cestu poslouchat muziku, hrát hry nebo koukat na filmy.(když jsem letěla Chicago, Miami, Atlantu či La, nikdy jsem TV neměla) Já jako vždy zvolila filmy. Jelikož můj seznam s filmy je dlouhý jako Santův list, tak jsem nezahálela a hned jsem se pustila do první položky.


Už strasně dlouho jsem měla na seznamu Rychle a zběsile 7. Na tenhle film jsem chtěla jít do kina, ale pořád jsem to odkládala až se přestal vysílat. Musím říct, že ačkoliv plno lidí říká, že díl není tak dobrý jak ostatní, tak mě naopak přišel super. Na konci mi ukápla i slzička. To ukončení a celkově věnování Paulu je dojemné. Fakt jde vidět, že si herci nejsou jen tak někde a i v reálu jsou rodina. Marně se snažím vzpomenout na druhý film, ale bohužel. Prostě nevím.


Když jsme přistáli v ráji, tak jsem stále nemohla uvěřit tomu, že se to děje. "To jako vážně budu bydlet tady celý rok..?? Není to jenom sen.?" Přesně takové myšlenky se mi honily hlavou, zatím co jsem si šla pro kufry. U kufrů na mě už čekal můj nový HD. Byla jsem trošku zaskočená, že je menší než já (na fotkách vypadá vyšší) ale co. Čekal na mě s Havajským květinovým náhrdelníkem. Jak milé :)).


Po cestě domů jsme kecali a kecali. Ukazoval mi kde co je, jak se věci mají apod. Když jsme přijeli domů, tak mi zběžně ukázal, kde co je a kde je vlastně můj pokoj. Povím Vám, Woooooow. Naprosto miluju svůj nový pokoj. Sice to není žádný luxus, ale já si ho naprosto zamilovala. Mám velkou postel, skříň jako kráva a hlavně 2 mega velké okna. Z pokoje cítím, mega energii a tu pohodu, jako už jsem dlouho necítila.

Potom jak mi vše ukázal, tak jel vyzvednout kluky. Já jsem to mezitím zalomila a spala jsem jako zabitá. Večer jsem se jenom vzbudila, abych pozdravila kluky a potom to opět zabalila.

Druhý den jsem ještě nepracovala a tak jsem se vybalila dala pár skypů a pak zase spala. Nějak mě to celé zmohlo. Ono to cestování a hlavně ten časový posun je někdy záhul. Předtím jsem to měla s ČR o 6 hodin a teďka to mám pěkně prosím rovnou o 12h. Nevím jestli to je lepší či horší. To se časem pozná. Každopádně už teď vím, že skype ve 3 či 4 hodiny budu muset odložit na později. Když přišli kluci ze školy tak jsem si s nimi popovídala, koukla s nimi na úkoly a ke konci jsme koukli na film, u kterého jsem se vtipně držela abych neusla.

Ve čtvrtek jsem se potkala s Káťou (Čr aupair). Spolu s ní a ještě jejím americkým kamarádem jsme šli na pro ní "menší" procházku. Já se teda dost zapotila. Šlapali jsme asi 45minut k vodopádu. V životě jsem neviděla, něco podobného. No posuďte sami. Není to nádhera.??



Ve čtvrtek jsem byla za moji novou koordinátorkou, která je celkem sympatická. Ptala se mě na úplně stejné otázky jako moje předešla Koo. Jak se cítím, jaké mám pocity, jestli je všechno v pořádku atd...Potom jsem si byla zařídit bankovní účet, Anoo můj 4 prosím. Připadám si jak nějaký milionář, s tím že vlastně žádný nejsem a na každém účtu nemám skoro nic, ale to je přeci jenom detail :D

V pátek se nic moc neodehrálo. Až tedy na to, že jsem poznala další aupairku polku, která je moc sympatická. Šly jsme na Waikiki beach (nejznámější pláž tady), kde jsme se prošly a potom jsme si skočily na véču do Cheesecake factory. Konenčně!!! Moje vůbec první navštěva. Všichni o tom mluví, tak jsem se konečně taky dočkala. Jediné co mě hned první večer zaskočilo byly ty ceny. Musela jsem se zeptat Pauliny (aupair z Polska) jestli ty ceny nejsou až moc velké. Ta mě bohužel ujistila v tom, že takové ceny tu jsou všude. Jako abych za véču nechala 32 doláču, to mi přijde dost. Well, Welcome in Hawaii. Hodně lidí mi říkalo, že je Hawaii nejdražší stát, ale já jim to vždycky odkývala s tím, že to NY přece taky.

V so jsem konečně jela řídit. Řeknu Vám, že to řízení tady je pro mě úplně jiné než na Long Islandu. Semafory už nejsou uprostřed křižovatky, ale po krajích. Pak tu jsou pro mě nesmyslné čáry uprostřed křižovatky, které mi teda mají pomoci s tím abych náhodou špatně nenajela a pak tady máme čáry(žluté a bílé), ze kterých jsem zmatená jako lesní včela.
Večer jsem pak šla s Pauline a Pamelou (italská aupair) znovu na Waikiki beach.

V neděli jsem už začala pracovat. HD je lékař a právě v neděli byl na call. Což znamená, že kdyby mu zavolali z nemocnice tak musí přijet. Samozřejmě mu zavolali a on musel odjet. Předtím než mu zavolali, tak jsme řešili hlavy od kluků, jelikož si sebou přitáhli vši. To bylo stříhání, mytí, čekání a zase mytí. No mazec. Já měla trošku paranoiu, že je mám taky, ale naštěstí ne. Ufff.

V ponděli už jsem normálně začala pracovat..Hmmm..teď si tak říkám jestli tomu vůbec můžu začít říkat pracovat, jelikož si tu připadám jako na dovolené. Ono z 10 a půl někdy 11 či 12 hodin přejít na 5 je celkem husté. Sice tedy pracuju pátky a občas budu i neděle, ale i tak. Je to naprosto jiné než v NY. Přes den mám tolik času, že občas tomu nemůžu uvěřit..:D Řeknu Vám, že je to pohodička největší.

Nevím, jestli jsem to někdy přesně napsala, ale mám jenom HD. Rodiče mají péči rozdělenou na půl s tím, že já pracuju jakoby jenom pro něho. Což pro mě znamená Po,Út- ráno hoďka,odpoledne tak 4 až 5. St- ráno hoďka a odpoledne s nimi dělám úkoly a pak je odvezu na fotbal (pak je vyzvedává jejich máma). Čt je vyzvedávám ze školy, udělám s nimi úkoly a pak si je vyzvedává mamka a pátky to stejné akorát s tím, že každý druhý jsou s tátou. V so jsou s mámou a v neděli s tátou. Celkem mi to dalo zabrat než jsem ten jejich systém pochopila.

To by tak bylo vše :))

Na závěr jsem ještě chtěla všem poděkovat za to, že tu chodíte a čtete ty mé bláboly. Přesně 5212 Vás navštívilo tuhle stránku za rok a půl. Woooow ♥

I přesto, že tu můj čtenář číslo jedna,Anoo Babi.. kliká na tuhle stránku každý den což znamená cca 650 kliknutí za celou dobu, rozhodně to nedělá 5212. Takže ještě jednou moc děkuju ♥. Snad budu mít co psát v následujících dnech, týdnech či měsících. Ono o Host rodině jako takové, moc nepíšu jak jste si mohli už jistě všimnout a výlety, které jsem podnikala v NY či jak jsem cestovala, tak teď už taky nebudu. Tak snad doufám, že bude vůbec o čem psát.

V následujících dnech se pokusím napsat o tom, kde jsem byla, jaké túry jsem podnikla a taky jak se sžívám s mým novým domovem.

Mějte se krásně
Niki

Dovolaná v Cali ♥

28. srpna 2015 v 10:01 | Niki |  Cestování
Když jsem se v úterý rozloučila s rodinkou na letišti, prošla vším potřebným a došla na gate odkud letadlo letělo, tak jsem ještě netušila jaké budu mít dobrodružství.


Poté co jsme se všichni usadili na svá místa, tak se k nám dostala nemilá zpráva: Na letadle jsou poruchy, které musíme opravit a když vše půjde podle plánu za 30 minut by jsme měli vzlétnout. Po 30 minutách se našly další problémy a to v klimatizaci. Nakonec z 30 minut se stala hodina a půl. Grrrr... Jelikož jsem měla mezipřistání v Atlantě, tak už v té době jsem věděla, že jen zázrak mi pomůže abych to stihla. Když se konečně všechny problémy na letadle vyřešily a my mohli vzlétnout tak se stala další věc- není pro nás místo na vzlétnutí. To znamenalo dalších 30 minut čekání. Po 30 minutách jsme konečně byli ve vzduchu. Hip hip huráááá :)) Pilot se nás snažil omluvit za komplikace a taky nám oznámil, že přiletíme jenom o 30 minut později. Což bylo supr, jelikož bych stihla svůj let do Cali.

Za další hodinku jsem zjistila, že se raduju předčasně. Pilot nám zase oznámil, že pro nás není místo na přistání, k tomu nám dochází palivo a taky, že je vedle nás bouřka. Anoooo dochází Palivo!!! :D Jak se tohle může stát..?? Když jsme teda konečně přistáli na úplně jiném letišti (jak jsem po pár minutách zjistila) myslela jsem, že mě klepne. Anooo došlo nám palivo a museli jsme čekat než nám ho doplní a taky než bouřka přejde jak je to v USA možné?? O 2 hodiny později jsme vzlétli a o dalších 25 minut jsme přistáli v naší cílové destinaci- Atlanta! Původně jsme měli odlítat ve 4 nakonec jsme odletěli něco po šesté a v Atlantě jsme byli kolem půlnoci. Let jako takový jsem si vážně užila, byla sranda, piloti vtipkovali a takové dobrodrůžo jen tak nezažijete.

Video bořky zde

Po přístání všem cestujícím dali nové lety a taky ubytování v hotelu (zadarmo). Já měla letět do Salt lake city a pak do Cali, ale pán mi našel přímý let, na kterém jsem byla na čekačce. Cestou na letiště jsem se dozvěděla, že mám sedadlo, takže letím. Jupííí :))

Let byl v pohodě, žádné komplikace jsme neměli. Do Santy Any (malé letiště nedaleko Los Angeles) jsme přiletěli kolem 10 místního času. Jelikož kamarádka, která mě měla vyzvednout hlídala, tak jsem si vzala Uber (něco jako taxík) a dojela jsem za ní.

Ani nedokážu popsat, jak jsem ji ráda viděla. Seznámily jsme se rok zpátky na letišti v Praze, kde jsme obě letěly do Ameriky. Ona je přesně ten typ, se kterým jsem si naprosto sedla. Bohužel naše cesty se rozdělily poslední den na orientation. Celý rok jsme spolu skypovaly a těšily se až se konečně potkáme. A here it goooo :)) po necelém roce se opět vidíme tváří v tvář.


První den po práci jsme zajeli na Laguna beach, kterou měla od sebe kousíček. Krásná pláž, hezký západ slunce, akorát oceán byl trošku studený. Druhý den po práci jsme si zašli do výřivky a na bazén. Předtím jsem ještě nikdy ve výřivce nebyla, takže si dokážete představit jak jsem z tohohle plánu byla nadšená. Páteční večer jsme strávily doma s pivkem, filmem a menším občerstvením, jelikož druhý den jsme vyjížděly brzo ráno do LA.


V Sobotu ráno jsem si zabalila všech šest švestek jak se říká :D a potom jsme jely směr Santa Monica. Tohle místo bylo naprosto úžasné. Krásná atmosféra, pier s kolotočema, hernama obchůdkama atd. Prostě místo jak má být. Od tama jsme se pak prošli do Venice beach- 30 minutová procházka. Šly jsme po pláži, která byla plná lidí na kolech, koloběžkách, koležkých, prknech ale taky lidí, kteři se procházeli jako my. Santa Monica Video.



Procházka se mi neuvěřitelně moooc líbila. A proč..?? Nesmějte se, ale tak trochu jsem si připadala jak v pobřežní hlídce. Když jsem byla malá, tak jsem tenhle seriál naprosto milovala. Nikdy bych nevěřila, že o 10 či 15 let později budu na místě stejném neli podobném. Po pláži parkrát projelo takové to auto jako bylo i tom seriálu, a tak ty budky pro plavčíky byly úplně stejné ♥


Když jsme došly do Venice beach, tak jsem se cítila, že jsem úplně někde jinde. Od pohody jsem rázem byla v místě plném pouličních tanečníků, malířů atd. Úplně jiná atmosféra procházela tímhle místem. Když jsme obešly všechny krámky a taky když si Vendy dala své první tetování (Ulalááá) šly jsme zase zpátky. Původně jsme chtěly jít tam pěšky a zpátky na kole, ale kola nešla vrátit v jiném místě a tak jsme to šli zpátky opět pěšky. Pak jsme si rychle skočily na jídlo do Subway a nakonec mě Vendy vezla k mé tetě.

O 2 hodinky později plné dobrodrůža (frajerky jsme chtěly jet vedle oceánu, ale ve tmě to bylo spíše trošku strašidelné) jsme přijela k tetě, u které jsem pak strávila den a půl. Video ještě za světla.

V Neděli jsme s tetou a mým bratranským bratrancem a sestřenicí jeli na celodenní výlet do LA. Teta to tak dobře naplánovala, že jsme stihly všechno co jsme chtěli. První zastávka byla galerie na kopci s krásným výhledem na downtown LA a hezkou zahradou, druhá zastávka byla projížďka kolem chodníku s hvězdami a taky jsme se dostali relativně blízko k Hollywood nápisu. Třetí zastávka byla Griffith Observarory- Planetárium na kopci s úžasným výhledem na LA. A poslední zastávka byla City walk. Večer mi ještě ukázala okolí, kde bydlí a potom jsme šli na večeři.





V pondělí ráno mě teta dovezla na letiště odkud jsem pak letěla směr novým dobrodružstvím a taky do mého nového domova HAWAII.


LA se mi strasně moc líbilo. Hodně lidí je zklamáno z LA jako takovém, ale já jsem naprosto nadšená. Lidi, prostředí, atd.. úplně něco jiného než NY.


Koukám, že jsem se docela rozepsala. Snad Jsem Vás neunudila k smrti. Příští článek bude o mých prvních dnech tady.

Mějte se krásně
Niki :))

Bye bye New York

26. srpna 2015 v 4:13 | Niki |  USA- NY- první rok
Zdravíčko,

Je tomu přesně týden co jsem nasedla do letadla směr Californie. :) Nemůžu uvěřit tomu jak to všechno tak strasně letí. Ani jsem se pořádně nevzpamatovala a už jsem v mém novém domově na Hawaii. :))

Co se tedy odehrálo poslední dny mého prvního roku v USA..??

Poslední pracovní týden byl takový všelijaký. Děti byly zlatí. Pořád mi říkaly jak je tohle 3poslední den,2 poslední den, předposlední den, poslední den, posledních 5 hodin, poslední hodina, poslední hra, poslední večeře co vařím atd. No prostě celé to bylo takové dost smutné.

V posledním týdnu jsem měla narozeniny, které jsme oslavili v neděli. Ona by byla asi i večeře v den mých narozenin, ale já tak trochu zapoměla, že nějaké mám, když jsem slíbila že doplním jednoho hráče na beach volejbalu. Navíc HD přišel o 2 hodiny později :/ tak to mě trošku hodně naštvalo, ale co se dá dělat. Byl to předposlední den a já už nechtěla nic řešit a taky jsem si chtěla dopracovat poslední týden v klidu. V neděli jsme tedy měli grilovačku, na kterou přišli kamarádi a taky HD babi. Tak mi teda zaspívali a dali dorty (jeden narozeninový a druhý k stastne ceste).


V pátek jsem si zabalila, s tím že už nebudu muset balit o víkendu. Ehm... nevím co jsem si já kráva myslela. Jeden kufr byl težší než měl být.(Nakonec jsem měla 2 velká zavazadla, protože se mi to všechno do jednoho nevlezlo). Takže zase znovu všechno vybalit, přeskládat a zabalit znovu. Balení jsem nakonec přesunula na neděli, když mi scuk s kamarádkou odpadl. K večeru jsem se sešla s Olou (polská au pair, kterou jste mohli vidět na pár fotečkách v poslední době). S touhle holčinou jsem si neskutečně sedla. Máme stejnou povahu a i plno společných věcí jako je třeba láska ke sportu či poznávání nových míst. Co mě nejvíce asi štve je to, že jsme se daly do kontaktu 2 měsíce před odjezdem. Byly jsme spolu ve stejném clustru po celý rok. Ona tedy přijela o týden dříve jak já, ale i tak. Nenaštve to..??

V sobotu jsem s rodinkou jela do city. Šli jsme do Zoo v central parku a potom jsme šli na oběd, kde měli tu nejlepší pizzu co jsem v Americe jedla. Bylo to fajn, takhle strávit poslední den s dětmi i rodiči. potom jsme se rozdělili- oni jeli domů a já se potkávala s kamarádkou, která dělá aupair v Seattlu (znám ji od října, kdy jsme spolu byly v kavárně přátel a taky ve Philly)


Nově přidaná socha na Times Square

V neděli jsem tedy balila a uklízela celý den a k večeru jsme měli něco jako grilovačku. Místo grilování jsme si, ale dělali pizzy.

V pondělí jsem to vzala easy. Jelikož už jsem měla prázdniny, tak jsem hlídat nemusela. Děti odjely s mamkou na pár hodin na pláž a já mezitím pekla dort pro nejstaršího. Měl narozeniny týden po mém odjezdu a já to s ním chtěla oslavit, aby mu to nebylo líto. K večeru jsme měli malou oslavičku. Potom jsem dětem ještě předala dárek na rozloučenou v podobě fotoknihy a taky jsem jim vytvořila video za celý rok co jsme byly spolu a nakonec jsme si s dětmi zahrály Mario Kart. Mario Kart je videohra, kterou jsme spolu hráli pocelý rok. Vlastně to byla první hra, kterou jsme vůbec spolu hrály.

V Úterý jsem pak skočila do banky změnit adresu na mém účtě a pak si ještě naposled hrála s dětmi. Kolem 1 mě HD s dětmi hodil na letiště. Loučení bylo mega smutné. Zatím co malý nevěděl o co jde, tak to starší brečely o sto šest. Já se snažila dělat hrdinku, ale nakonec i mě nějaká ta slza ukápla. (Po celou cestu se děti ke mě tulily, držely mě za ruce a na letišti mě objímaly ještě dalších 20 minut.) Po rozloučení jsem se odbavila, prošla kontrolou a pak jenom čekala na letadlo, které letělo směr California. O cestě jako takové a dovči v Cali se dozvíte v příštím článku ;-))

Mějte se krásně
Niki

Kam dál